Lvovská vodečka se nám postarala o pěkný večer, 50gram za 25 kč, nekup to. K penzionu U Anity nás dovezl místní taxík a po příchodu na cimru Pírko instantně padl. Jimbo s Donem ještě okusili trochu kozácké hezky se salem a česnekem, jak se to tady dělává. Salo je ten nejjemnější prasečí špek těsně pod kůží, krájí se na tenké plátky a rituál probíhá nějak takto:
Jimbo se holedbá, že zase zkusí nějaké propašovat do EU, tak uvidíme, jestli se mu to zdaří.
Ráno bylo tedy o dost krušnější, než jsme si ho představovali, snídani jsme samozřejmě nestihli, ale v sedlech sedíme už okolo jedenácté, takže to ještě tak zle nedopadlo. Dneska jsme si určili plán, zajet se podívat do vesnice Lumšury, ve které se nachází tzv. čany. Чан je taková ukrajinská specialita, veliká vana, naplněná vodou z potoka, pod kterou se rozdělá oheň a žáby sedíc uvniř, pomalu se vaříc popíjí vodku se salem klábosí a relaxují.
Mysleli jsme si, že si tam vezmeme nějaké ubytko a večer pokoříme zbytek horilky naložení ve vaně. Leč nezdařilo se, vytoužené ubytko jsme nenašli, asi už nefunguje, a tak jsme si alespoň zaplnili žaludky šašlikem s epesní hřibovou máčenkou v místní kolibě. Čany tam měli taky, ale střízliví by to nebylo ono.
“Ty vole, já jsem normálně nalitej, hlaš mi prosimtě auta, co pojedou proti, dík.” Povídá Jimbo Donovi hned po vyjetí od koliby. A to měl jen dvě pivka. Naštěstí nejedeme daleko, známe to tu a víme, kde je odbočka na poloninu Runu. Poloniny jsou vrcholky ne moc vysokých hor, které už nejsou zalesněné. Les končí několik desítek výškových metrů pod samotným hřebenem a dál už je jen borůvčí a brusinčí. Celá Zakarpatská Ukrajina je tvořena těmito poloninami, je jich tu šest: Runa, Boržava, Krásná, Svidovec, Hryňavy a Čornohora. Na té se nachází i nejvyšší hora Ukrajiny a i tehdejšího prvorepublikového Československa, Hoverla (2061 m. n. m.). Až nahoru na Runu ale nepojedeme, spali jsme tam na touru v roce 2017 i v roce 2024 a víme, že je tam zima, fouká a není tam žádné dřevo na otop.
Proto dneska v klidu cigáníme po pár kilometrech lehkého offroadu u starého přístřešku. O co později jsme vyjeli, o to dříve cigáníme. Pírko byl vyslán jako rychlá formanská spojka do místního marketu pro pivko a proviant a už ve 4 odpoledne sedíme u ohně a provádíme ukrajinské salo-rituály.
Internet tu moc nejede, takže videa a fotky budou nahrána později.
A odkud, že je název dnešního zideníčku? Pobavila nás máma našeho kamaráda, která se pod jedním Pírkovým příspěvkem rozohnila ohledně našeho nápadu jet do země toho času ve válečném stavu.
Stav Pírkova tachometru: 53767 km
Najeto: 78 km (Pírko, my máme jen 48)
Stav horilky, místního čumila: 1,5 L
