Vážení příznivci našich zidanských tripů, jako již tradičně letos zidani neřekli své poslední slovo. Naše letošní africké dobrodružství nám jako obvykle nestačilo, a tak, na sklonku léta, je vždy pořeba se zajet někam podívat. Velkou motivací pro spřádání plánů bylo, že se Donovi ozval distributor Intephone. Don se totiž rozohnil pod nějakým facebookovým postem slovy “interphone už nikdy” a k našemu překvapení mu odpověděli, že by je zajímalo proč a jestli si mohou zavolat. Po telefonu se ptali, co nám na jejich výrobcích vadí. Don se opět rozohnil a výsledkem bylo, že pracovník firmy uznal, že máme ve všem pravdu. A tak nám učinili nabídku, že když si koupíme jejich nejnovější ERA 1 X, tak nám prodlouží lhůtu na vrácení a my jim to za to zrecenzujeme. No a na to je potřeba, abychom někam jeli! Doma z gauče, nebo z odpoledního výletu okolo komína nebo řeky nezjistíme nic.
Otázka přišla záhy: Kam? Máme na to časovou dotaci pouze týden, víc si doma nevyhádáme, takže jiný kontinent nedává smysl. Rána padla na Slovensko, vlastně jsme tam nikdy pořádně nebyli, východní sousedy jsme v podstatě jen projížděli. Navíc je díky autovlaku jednoduše dostupné.
OK, plán máme, pojedeme do Košic a zpátky si do dáme po ose domů. “Hele, a nepojedem na starejch?” Zeptal se jednoho dne Don Jimba. “No, to bych ale musel udělat novou veteránskou testaci, stk, vytáhnout jí z druhý garáže, zprovoznit po 4 letech… Ale byla by to prdel. Tak jo.”
To Don nečekal. Jimbo rozjel akci testace, ta měla být hotová do týdne. A tak po 2 týdnech v den odjezdu stojí na STK a s hotovou testací hledá s technikem výrobní číslo na rámu. Nebudeme vás napínat, číslo nenašli, někde tam asi je, ale i tak se akce zdařila a Jimbo nepojede bez papírů. Tak trochu s tím počítal, ale i tak je rád, že má všechno v pořádku.
Pátek, den odjezdu, byl opět v klasisckém stylu, všichni musí do práce, pořešit věci, rodinu, nacigánit vědchno na zidany….prostě stres. Jimbo si to ještě v týdnu před odjezdem okořenil instalací nových kufrů (protože ty původní prohrály souboj s Pírkovým GS v Tunisku) a dále úpravou lešení, čemuž pomohla Fidelova svářečka. Nakonec se však vše zdařilo a tři zidani ve složení Jimbo, Pírko a Don dorazili k nájezdové rampě v pražské Michli.
Don ještě ani nestihl zhasnout motor své ČZ 350, když k němu přispěchal místní eisenboňák se slovy “Prosím váš techničkák!” Jasně, my víme, proč to chtěl, musí si ověřit, že jeho zidan má v TP uvedenou nejvyšší rychlost minimálně 120 km/h. Je to proto, že vlak jede vysokou rychlostí a dopravce se tak chrání před případným poškozením vozidla v průběhu přepravy, protože vozidla jsou přepravována v otevřených vagonech. Ale ten způsob, instantní nátlak na předání dokumentů, jako kdyby nebylo dost času nás překvapill. Don se na položený dotaz zmohl jen k odpovědi: “Ahoj.” Samozřejmě svým vysoce příjemným tónem. Danou rychlost v TP samozřejmě má, jeho zidan nejede na autovlaku poprvé.
S přemotivovaným uhrovatým šotoušem jsme si ještě zažili spoustu dalších zábavných situací, ale všechno se povedlo na jedničku. Zidany jsou zakurtovány na vagonech a my jsme už na cestě k našim východním přátelům.
Ve vlaku jako obvykle potkáváme skupinky dalších cestovatelů. Máme tu chlapy z Reichu, kteří mají v plánu cestu přes Rumunsko, Srbsko a Albánii do své domoviny. Také s námi jedou borci, co budou na Šíravě sportovně chytat ryby, kterým nepustili kamaráda s VW T5 Multivanem na vlak, protože byl moc široký a vysoký. Taky tu máme spoustu dalších zidanistů, takže o zábavu i témata k diskusi je postaráno.
No a k té cestě? Co si asi tak myslíte, že nás před odjezdem napadlo… modří už vědí… stejně jako v roce 2024, pojedeme se podívat na Ukrajinu. Sic je to země válkou zužovaná, my je zajedeme podpořit. Jak dlouho tam budeme? Kudy pojedeme domů? Kdy přijedeme? To jsou sice relevantní otázky, ale ani my na ně zatím nemáme odpověď.
Tak zůstaňte s námi, když na cestě potkáme něco zajímavého, rozhodně vás o tom budeme informovat.
