Chatička v ukrajinských horách se ukázala jako velmi dobrý nápad, celou noc padala voda z nebe, foukalo a venku byly tak 4 stupně nad nulou. Zidanské trio se tedy přeskupilo ke kamnům a usušilo všechny cajky.
Ráno Pírko stvořil bezvadná míchaná jaja s čajem, který Don Jimbovi vypil dřív, než se zmohl na jediné slovo proti. “Dobrý, chutnal stejně jako ten můj,” odvětil Don na Jimbův tázavý pohled. Venku stále pršelo, nemělo smysl čekat. Nasadili jsme tedy opět scheissewetteroveraly, Pírko potunil své kvalitní drahé botky značky Oneal, do kterých si vrazil pytlíky, protože tam měl včera rybníky a vyrazili na cestu směr hranice se Slovenskem.
“Hele takhle za světla, když vidím ty díry dřív než 2 metry před světlem, tak to neni tak zlý,” hlásí Jimbo do interkomu při cestě na hlavní silnici. Pak už to šlo ráz na ráz, dokoupit zásoby horilky v obchodě ve městě Velikij Bereznyj, dotankovat plné nádrže a hurá na hranice.
K našemu údivu je hranice prázná, jen jedno auto před námi a hned jsme na řadě. Na ukrajinské straně se žádný striptýz nekonal, ani jsme ho tolik nečekali. Ten pain jsme očekávali tradičně na slovenské straně. Ani tam to nebylo nic hrozného, sice jsme sundavali a nandavali všechny věci 4x, ale celník všechno jenom projel v rukavičkách a byl klid. Nutno říct, že jsme ani neměli ambice toho moc pašovat, cigára stojí polovinu toho co u nás, jen ta horilka za 50 kč / 0,5 L trochu zabolala. Jimbo neodolal a svým tajným způsobem převezl alespoň jednu láhev navíc oproti povolenému litru na osobu. “Tohle byl suverénně nejsnažší přechod UA-SK hranic, jaký jsem zažil,” okomentoval to Jimbo. A to je přecházel fakt mockrát.
Po celou dobu hraniční kontroly, co trvala asi hodinu, bylo venku slunce. Jakmile startujeme zidany, opět se rozprší. Náhoda?
Zastavujeme v hospodě pod hradem Čičva na halušky a česnečku na zahřátí a letíme ctd střídavě s deštěm a střídavě se sluncem o závod směr Údolí smrti. Ne, že by nás mrzel život, ale chceme se podívat na další z druhoválečných artefaktů, dějiště tzv. Karpatsko-dukelské operace.
Kriegsberichter slibuje, že toto válečné okénko bude krátké. Zde se na podzim roku 1944 odehrála útočná operace sovětských a československých vojsk, která měla pomoci SNP (Slovenské národné povstanie). Proti spojeneckým vojskům stály jednotky Třetí říše s jednotkami Maďarské královské armády. Celá akce ale nebyla moc dobře připravená, i protože sověti předpokládali, že hlavní boje svedou čechoslováci s němci a budou čekat na příjezd a podporu Rudé armády. To se však nestalo, protože SNP začalo dříve, než se předpokládalo z důvodu oficiálního souhlasu slovenské vlády se vstupem německých vojsk na území Slovenského štátu. Na konci srpna roku 1944 začalo SNP a sověti ani češi na to nebyli připraveni. Do Dukelského průsmyku tak Rudá armáda přijela sama a z důvodu obtížné prostupnosti terénem neměla šanci. I tak ale způsobila vojskům Osy velmi významené ztráty. Na obou stranách padlo desetitisíce mužů, stovky kusů techniky a jediné, čeho bylo dosaženo, že německá armáda musela své prostředky alokovat sem a nemohla tak dobře potlačovat SNP.
Na památku těchto událostí se v okolí našeho dnešního cigánplatzu nachází množství tanků a vysvětlivek. Jen jeden z tanků je však německý. Jde o Pzkpfw IV neboli Panther IV a nachází se v nedůstojné poloze pod tankem T-34 sovětské armády a tvoří jeden z nejznámějších památníků. Dnes má na sobě bojovou kamufláž, ale býval i šedivý. Jakou barvu asi měl v době své slávy? O kousek dál na poli a vršku se nachází asi 10 ruských tanků T-34. Všechny mají zavařené vchody, hlavně i věže, ale dá se do nich vlézt únikovým východem. Když bude zítra rozumnější počasí, tak je prý prolezem.
Dneska spíme v přístřešku hned u silnice. Po cestě bereme Kaufland ve Svidníku, který by se měl jmenovat spíše Svinčík už kvůli složení místního obyvatelstva. Pár kilometrů před městem Pírkovi opět praská spojkové lanko. (Opět proto, že to současné tam má od loňské Bosny.) Nějak tam skopal z pětky dvojku, takže nemohl jet tak rychle, načež ho předjížní Don se slovy “Koukej jak mi to jede!” Za ním se nenechal zahanbit Jimbo. Městem ho až k obchodu tak protáhly dva veteráni. Prezidentské uličky umíme. Probíhá to tak, že na každé křižovatce, kruhovém objezdu, nebo jiném složitějším místě zastaví ten, kdo může, a to Pírko není. Účelem je, umožnit průjezd zidanu, který kdyby zastavil, už by se nerozjel. Hladce tak zastavujeme provoz na několika křižovatkách, načež při příjezdu k obchodu Don začne nadávat na Kaufland, že tam to bude na dlouho a že chce do Billy, která je hned vedle. Výsledkem je, že Jimbo, zastaven před vchodem sleduje majestátní přehlídku na parkovišti, kdy projíždějící Don hledá cestu k Bille, a za stálého nadávání jej následuje Pírko, který nemůže zastavit. Nebudeme vás napínat. Nakonec se přidali k Jimbovi a opraveno a nakoupeno bylo v Kauflandu i přes Donovy hemzy.
Teď už sedíme ve vytouženém přístřešku, prší, ale ne na nás. Máme krb, výsernu, jsme hlídáni kamerou a do přístřešku by se vešlo snad 20 lidí a každý by se pohodlně vyspal. Začlo opět pršet, takže přestože máme zidany uvnitř, pořád je tu dost místa pro regiment.
Držte nám na zítřek palce, ať počasí přeje. Budeme to potřebovat, musíme ujet celkem solidní porci kilometrů.
Stav km: 54064
Najeto: 161 km
Stav horilky: 3,5 L
Zidani vs. ozbrojené složky Ukrajiny skončily plichtou: 1:1
