Víte, jak jsme v posledním zideníčku loňské grand zidan tour po Africe psali, že máme jeden sen, o kterém zatím nebudeme moc mluvit? Tak ten sen se začal rozplývat již v červnu loňského roku se startem operace Půlnoční kladivo. I přes naše optimistické smýšlení se ale rozplynul definitivně v březnu roku letošního, kdy se ke kladivu přidaly Epická zuřivost se Řvoucím lvem. Zkrátka a špatně, do Iránu nepojedem. „Ach jo, už zase,“ pomyslel si Jimbo se vzpomínkou na rok 2010, kdy tam z neznámého důvodu nedostal vízum.
V tom posledním zideníčku jsme ale také psali, že máme několik es v rukávu, a že jsme připraveni je použít (nebo tak něco). I vysypali Zidani svá esa na stůl a jali se přemýšlet, které z nich vyberou pro další cestu. Kecáme, zas tak moc těch es nebylo, protože kam chcete jet na začátku května, abyste se tam nebrodili po pás v bahně a nemrzli tam každej večer ve spacáku? Správně, do Afriky!
Opět bylo ve hře Maroko, ale pak tam byl v prosinci Jimbo s rodinou a přivezl si názor, že tahat tam na 14 dní svoje přetížený zidany je prakticky nesmysl. Vyjde levněji si tam půjčit lehčí zidany a spát po ubytováních. Kdybychom jeli až do Mauretánie, to by byla jiná, ale na to zase nemáme dostatečnou časovou dotaci.
Tak co se takhle posunout po státech Maghrebu někam dál? Libye? Museli bysme tam přes Tunisko a krátká rešerše ohledně bezpečnostní situace naznačila, že tam už je to „mírně“ za naší hranou. A co to Tunisko? Z bezpečnostního hlediska asi dobrý, není třeba víz a víme, že tam pluje trajekt z Itálie. Tak hurá do toho, zajistit loď, pojištění, podívat se, co tam vlastně budeme dělat… Načež Jimbo na jednom z plánovacích sedánků čumí do mapy a říká: „Hele, mam takovou myšlenku…“ Pohledy Fidela a Pírka naznačily, že to ne vždy věstí dobré věci. „Věděli jste, že hned vedle Tuniska je Alžírsko, jo?“ Pokračuje pohledů si všimnuvší Jimbo. Slovo dalo slovo, a protože jsme ostřílení vyplňovači žádostí o víza, už 24. února Pírko vyzvedá hotové pussy na pražské embassy. Je rozhodnuto, jedeme do Tuniskaka a Alžírskaka!
Stejně jako loni se podíváme, co o těchto dvou státech říká web MZV. V Alžírsku je situace stále klidná, zato v Tunisku je to zábavnější:
Dlouhodobě je zaznamenán zvýšený zájem tuniských občanů o sňatky s občankami EU/ČR. Jedná se o kategorii mužů zpravidla ve věku 20 – 30 let, bez dokončeného vzdělání a stálých příjmů, kteří v průběhu turistické sezóny pracují pro hotely či turistické kanceláře a jejichž socioekonomická situace není stabilní.
Pokud jde o bezpečnostní situaci, riziko ojedinělého teroristického útoku se týká celého území Tuniska. Místní bezpečnostní složky zvyšují svoji přítomnost na exponovaných turistických místech.
Nárazově dochází k demonstracím a sociálním nepokojům ve všech částech země. Z bezpečnostních důvodů není doporučováno zdržovat se na jakýchkoli veřejných místech, kde potenciálně hrozí srocení většího množství lidí.
Mimořádné opatrnosti by měly dbát osamělé ženy, které by se neměly procházet samy odlehlými a málo frekventovanými místy, pohybovat se v noci či upoutávat pozornost příliš odhalujícím oblečením a navazovat komunikaci s neznámými muži.
Je třeba mít rovněž na paměti, že dle tuniské legislativy je postižitelné homosexuální jednání, za něž hrozí peněžní pokuta, příp. nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze se rovněž setkat s kontrolami mravnostní policie, a to nejen v případě homosexuálních párů. Tuniská legislativa rovněž zakazuje držení psychotropních a omamných látek, včetně těch pro vlastní potřebu, a jejich konzumaci i ze zdravotních důvodů.
Well…nejsme osamělé ženy, nejsme teplí, srocení většího množství lidí nám přináší úzkosti a nemáme v plánu navštěvovat exponovaná turistická místa, tak snad se nám ojedinělý teroristický útok vyhne ani proti nám nezasáhne mravnostní opicie.
A jak, že se to tam dostaneme? První cesta povede do Říma, tu nemusíme řešit, protože tam vedou všechny. V přístavu Čivitačicavekia (Civitavecchia – pozn. překladatele) se nalodíme na bárku jednoho z rejdařů, která nás hodí do Tunisu v Tunisku a odtud se vydáme směr Alžír v Alžírsku. Pojezdíme si východní část země, kterou jsme v loňském roce nestihli a následně se pokusíme překročit hranice zpět do Tuniska, kterým se procestujeme opět na sever do hlavního města. Následně se svezeme trajektem zpět do naší civilizace a z Říma se vydáme domů.
Kdo jede? Ve třech se to lépe za hefty táhne, takže loňské africké zidanské duo ve složení Král Zidan IV. Krutý (R1150GSA) + Ministr pro Zidan (F650GS) rozšíří čtenářům dobře známý Zidanchamon I. (CRF1100L).
Opět budeme psát denní reporty z cest, tak se zatím pokochejte naší samolepkou, se kterou se víc než my mazala AI a těšte se na ten slíbenej zidanskej nářez.