20. 5. 2026
Antická památka s názvem Fort of Iunca, která byla dnes v noci naším útočištěm, pochází asi z 9. století. Víc info o ní bohužel nemáme. Uvnitř 4 stěn je vidět, že se někdo pokoušel o jakýsi archeologický výzkum, ale už je to mnoho let a teď vykopávky slouží jen jako záchod. Je v žalostném stavu, stejně jako ostatní památky tady a obývají ji už jen krysy a toulaví psi. My jim to tu obsadili, tak z toho v noci nebyli nadšeni. Oběma druhům jsme vysvětlili, kdo je tady silnější pes a už neotravovali.
Cigánění má pro naši cestu blahodárné účinky. V první řadě díky spaní venku vstáváme brzy. Opět dnes odjíždíme kousek po deváté. Chlápek, co včera porcoval ovci, nám zamával na pozdrav a my po povinné návštěvě benzínky (až druhé, protože na té první neměli benzín) najeli na TAH1, tentokrát však na dálnici, směr sever.
Dneska bylo cílem, ujet toho co nejvíce a stihnout se podívat na jeden zajímavý poloostrov.
Převčírem jsme psali, že Führer se za války nechal slyšet, že Tunisko, resp. Skupina armád Afrika, může díky své pozici vzdorovat nekonečně dlouhou dobu. Jak již z hodin dějepisu víme, tak mu to nevyšlo. Ať už byl Pouštní liška (vl. jm. Erwin Rommel) sebelepším stratégem a vojevůdcem, nakonec usoudil (možná právě díky svým schopnostem), že přítomnost na tomto kontinentě je neudržitelná. To se snažil sdělit Vůdci na schůzce, kvůli které z Afriky odletěl. Místo toho, aby byl vyslyšen, už se sem nevrátil a byl nahrazen. Pak už to šlo s Němci a Italy víc a víc z kopce. Byli zatlačováni spojenci na sever směrem k Tunisu. Bojovali ze všech sil, protože Vůdce nařídil, že Afrika nesmí padnout a nikdo neustoupí! Zbylí vojáci se opevnili kolem hlavního města, kde je 6. Května 1943 napadli spojenci. Vydrželi pouze jeden den a následně se stáhli na poloostro Cap Bon. Tam 11. května složili zbraně.
„Munice spotřebována, zbraně a materiál zničeny. Afrikakorps bojoval podle rozkazu až do konce. Německý Afrikakorps musí být obnoven,“ hlásil v poslední depeši německý generál Hans Cramer.
Zidani tak trochu po vzoru Skupiny Afrika ustupují seč jim kola stačí. Letíme po dálnici co to dá, protože nam zítra večer jede co? Protože nám zítra večer plave loď, vole.
Tunisko má v podstatě jen dvě dálnice. Tu směrem na Alžírsko, po které jsme jeli před několika dny a tu dnešní, která se táhne od severu až skoro k libyjským hranicím. Jsou obě placené, výběr mýta zajišťují klasické mýtnice. Na nájezdu si vezmete lístek a na výjezdu zaplatíte obsluze v okénku. Je to ale opět všechno na tuniský způsob. 2 dny zpátky, když jsme táhli na Jerbu, také část cesty vedla po dálnici. Na nájezdu bereme papírky a o 80 km dál při výjezdu mýtnice chybí. Papírky nám tedy zůstaly a nic jsme neplatili – nebylo komu. Dneska to bylo na části dálnice podobné, ale v opačném gardu. Část Gabes – Sousse byla v pohodě, stála asi 30 Kč, pak přisel krátký úsek na sjezd u města Enfidha. Název jistě znáte, protože je tam mezinárodní letiště. Po cestě projíždíme stavbou, kde dříve stály mýtné brány, jejich pozůstatky jsou ještě patrné. “To jsem zvědavej, jak z tý dálnice vyjedem a kolik po nás budou chtít peněz, když nemáme vjezdové papírky,” předpovídá Jimbo budoucnost. Po pár kilometrech sjíždíme a paní v budce si žádá kartičku. Tu pochopitelně nedostane, když žádnou nemáme, tak místo toho vytáhneme všechny drobné z kapsy. Ona si něco vybrala, podle nás víc, než pak bylo na účtence – asi 20 Kč. Zvláštnější je ale nepoměr v cenách, první úsek měřil asi 300 km a stál asi 30 kč. Tady to bylo sotva 5 km za dvacku. Upozorňujeme, že přesto, že se v Tunisku na mnoha místech dá zaplatit kartou, u mýta to neplatí.
Okolo lázeňského města Hammamet najíždíme na silnici po pobřeží poloostrova Cap Bon. Na jeho nejsevernější část je to asi 100 km peklem. Samá vesnice, kruhový objezd každé 2 km, smrad, bordel, kamiony, stavba, prach a písek. Konec ale stojí za to, od moře vyjíždíme po rozbitých serpentinách až do 350 m. n. m., ze kterých je nádherný výhled.
Slunce zapadá, trochu fouká a my hledíme z hůry na vlny, které se rozbíjejí o útesy pod ikonickým majákem. Právě zde je to poslední místo, odkud prchala německá a italská vojska zpět do Evropy. K majáku nevede žádná pozemní cesta, dá se k němu pouze na lodi, nebo přistát na heliportu vedle něj.
Na vrcholu, kde právě stojíme, je základna tuniského námořnictva. Plot a kamera nám jasně naznačuje, že dál to nepůjde.
Je pozdě a do Tunisu je to ještě asi 90 km. Padá rozhodnutí, že toho musíme ujet co nejvíce, Pírko nachází pěkné ubytování na Bookingu. Jako vždy jej bez rezervace dáváme do mapy a jedeme k němu. To se nám dneska dost vymstilo. Neuvědomili jsme si, že už je dost pozdě, takže při nákupu v blízké vesnici zjišťujeme, že ubytování z Bookingu zmizelo. Zřejmě jsme propásli check-in. Není divu, kdo by tam na nás po 20. hodině taky čekal. Zkoušíme tam zajet, ale bohužel bez úspěchu. Máme dvě možnosti, buď pokračovat až někam do Kartága, tedy na druhou stranu Tuniského zálivu, nebo vzít ubytování, které stojí asi 700 Kč kousek odsud. Nejsme v Alžírsku, uvědomujeme si, že tahle částka není dost vysoká a ubytování asi podle toho bude vypadat. Nebudeme napínat, vypadá ještě o mnoho hůř.
Máme byt v prvním patře hned vedle rodiny majitelů. Všude je špína, po podlaze chodí švábi, v kuchyni chybí nádobí a to, co tu je, leží zprasené ve dřezu. V koupelně je na záchodě prkýnko pouze optional.
Papír není, zato ve sprchovém koutě jsou dvě použité žiletky. Nad umyvadlem chomáč vlasů / chlupů a vedle upatlané lednice stojí něco, co bylo před mnoha lety asi velkou pračkou. Je to k zblití a uvnitř lítá můra. Doufáme, že alespoň povlečení je vyměněno. Není. Dneska jsme trochu nasraná prasátka všichni, ale teď už s tím nic neuděláme. Ve spacáku tak nebude spát jenom Fidel. Kouřit tu prý nemůžeme, asi by to tu moc zvýšilo úroveň. Tak chodíme za dveře, stejně to jde do obýváku všechno otevřeným oknem, za které chodí kočky chcát.
K večeři Pírko stvořil zapečené bagety “co dům dal a v sámošce měli”. Na zapékání na pánvi si musel vzít čelovku, protože nad sporákem není světlo. Plyn se zapíná ventilem za oknem, ale i když je vypnutý, tak tu všude smrdí. Tak snad neusnem spánkem milosrdných.
Zítra nás čeká ještě jeden důležitý bod, který jsme nestihli při příjezdu, a pak si snad opět užijeme spaní někde v útrobách lodi směr západní civilizace.
Stav km: 149647 km
Najeto: 472 km
Stav čumila: 0,3 L
