Po včerejšku se Jimbo potřeboval vyspat jelikož 43 hodin nespal a vyrazili jsme až po jedné hodině odpolední. Nejdříve bylo potřeba vyřešit Alešův problém s jeho Zidanem a tak jsme strávili několik hodin objíždění Chorvatských Autodílen. Naštěstí se povedlo a mohli jsme pokračovat v naši cestě.
Opustili jsme vyprahlé pobřeží a vydali se do hor prozkoumat leteckou základnu Željava. Za dosažením našeho cíle náš moto gang podstoupil 5 kilometrů terénní vložky, kde moje Jawa začala vydávat nepříjemné kovové zvuky. Symptomy nás zavedly mylně ke koncovce výfuku a následně se ukázalo, že Jawa utrpěla ztrátu šroubu od víka zapalování. Oberzidantechniker to vyřešil rychlou opravou a mohlo se pokračovat dále.
Kolem šesté hodiny nás uvítaly svojí ohromnosti hory, ve kterých se ukrývá vyhloubená letecká základna.
Tu jsme důkladně prozkoumali a samozřejmě, jak jinak, než průjezdem na Zidanech.
Vyskytla se nám příležitost otestovat stroje ve stylu drag race na vzletové a přistávací dráze. Jasně, moderní stroje staré Jawy a Čezetu jednoduše porazily, ale mezi skupinou Československých strojů probíhal litý boj, které vyhrávala především exportní model Čezety 350/472. Naše závodění se podepsalo na některých Zidanech drobnými šrámy, Jako například na Donově Čezetě odpadl pravý kastlík a moje Jawa se pohybovala, tak absurdně vysokou rychlosti, že jí odpadla ručička rychloměru.
Po neuvěřitelných zážitcích z Željavy jsme zamířili na Chorvatsko-Bosenskou hranici a vydali se směrem město Bihać, do kempu Ada. Tady nás přepadla bouřka a museli jsme se vycigánit pod stříšku místního kiosku s našimi Zidany, kde aktuálně připravujeme večeři s Bosenským pivkem v ruce.
