Po dvou hodinách nakládání Zidanů a hašení drobných problémů, jako byla například roztříštěná přední guma na Alešově Zidanu, jsme na konec vyrazili na noční přejezd z Prahy do Chorvatské Rijeky. V průběhu noční jízdy proběhly dvě nečekané zastávky, a to první na 33. kilometru dálnice D1, kde jsme museli opravit osvětlení vleku a následně za Česko-Rakouskou hranicí Jimbo musel dotahovat všechny šrouby na kolech jeho Trpaslíku (Osobité pojmenování WV T4, které táhlo vlek se Zidany).
Do Rijeky jsme dorazili lehce před 11. hodinou, kde jsme složili naše skvostné Zidany a kolem jedné hodiny naše banda vyrazila vstříc novému dobrodružství… Po ujetí asi 20 kilometrů Alešovi vlétla do bundy vosa, která jej štípla a ani ne pár set metrů nato mu přestal jet Zidan. Tak započaly opravy, které zabraly necelou hodinku. Nutno říct, že to pro něj nebylo překvapením, protože relátka periodicky proměňuje už 8 let. Ani nás to vlastně nepřekvapilo…
I toto se Jeho Nejvyššímu Zidanstvu, po letech služby muže stát.
Jelikož došlo ke zpoždění vůči plánu, kdy jsme původně měli dnes zakončit naši cestu v Bosenském Bihaći, tak se lehce trasa zkrátila. Po průjezdu 66 kilometru dlouhé klikaté cesty přes Cirkvenici do Senje a následně nedalekého kempu v příjemném prostředí mořské zátoky, kde jsme okusili ledovou osvěžující vodu středozemního moře.
V tuto chvíli naše banda nadšených motorkářů odpočívá s pivkem a Myslivcem v ruce a těší se na zítřejší dobrodružství a zážitky.
