Rubrika: Zidan Tours

V 7:50 ráno nás probudila odjíždějící parta zidanistů ze včera. Už jsme skoro odcigánění a připravujeme se na odjezd, když tu náhle slyšíme vrtulník. Za nedlouho se objeví nad korunami stromů, tak jej sledujeme a Jimbo uznale poznamená, že se jedná o vojenský vrtulník jednotek EUFOR. V tu chvíli přiletí nad hotel Igman a začne se z něj slaňovat vojcl na střechu rozbité budovy. A hned za ním druhý. Následně nad námi pilot udělal otočku, vojáky vyzvedl a letěl pryč. Na Igmanu byl kde kdo, ale tohle vidět, to se jen tak někomu nepoštěstí.

Chvíli na to jsme se doodcigánili a vyrazili na nedalekou horu, kterou nám doporučili kluci z druhé party. Prý tam vede asfalt. Omyl. Opravdu jsme se snažili vysápat na cca 2000 metrů vysokou horu, ale podmínky ostrého stoupání a hluboké vrstvy štěrku byly těžce mimo limity našich zidanů. Tak jsme to radši obrátili a pokračovali k jezeru Boračko.

Museli jsme vystoupat pres pohoří až do výšky 1653 metrů nad mořem, což je výše než nejvyšší bod v České republice, tedy špička vysílače na hoře Praděd, která se nachází v 1637,5 metrech nad mořem.

Chcípli jsme motory a zdarma sjeli k jezeru Boračko bez pomoci koňských sil našich Zidanů. Neboj mami, i bez nastartovaného motoru Zidan brzdí.

U jezera jsme do sebe naházeli mješano maso a jezero zůstalo nevyfoceno… tak si přestavte krásnou průzračnou vodní hladinu zařízlou do vysokých skal, které jsou poseté jehličnany. A nebo si to prostě vygooglete.

Kilometry ubíhaly okolo řeky Neretvy jejíž meandry nás zavedly do města Mostar do kempu Neretva. Tři kilometry pěšky od kempu jsme navštívili jeho centrum a přešli znovupostavený Starý most, jehož původní dvojče z roku 1567 bylo zničeno chorvatskou armádou při bosenské válce. Teď, jako obvykle, sedíme v hospodě a s pivkem v ruce a rozebíráme náš cestovní plán na další dny.

Sarajevo nás tak uchvátilo svojí pohostinností, že návrat do kempu Oaza proběhl už ve 4 hodiny ráno. To předznamenalo pozdější výjezd z kempu po Olympijských skvostech v okolí Sarajeva. Mezitím co ostatní Zidanisté spali, já si došel do nedalekého OBI pro spojovací materiál a připevnil si odpadlé šrouby u držáku SPZ.

Aleš, člen našeho gangu, musel kvůli pracovním povinnostem odjet domů, během tři dnů by se tak měl dopravit do Tábora v Čechách.

Kolem půl druhé odpolední jsme vyrazili na 200m dlouhou cestu do místní prodejny autodílů, ke koupi nové segrovky stojanu na Jimbovu Jawa strava off road madness machine (Zoran credit). Dále cesta pokračovala na urbex po místech, která zbyla ze zimní olympiády konané v roce 1984.

Prvních 20 kilometrů jízdy nás dovedlo k opuštěné bobové dráze, jejíž celou délku jsme důkladně objeli, abychom skončili v cílové rovince.

Další zastávkou pro nás byly skokanské můstky, ke kterým jsme sjížděli šíleně prudkou louku, abychom zjistili, že kousek vedle je normální příjezdová cesta.

Hned na to nás naše Zidany zavedly do Hotelu Igman, kde bude i naše dnešní přespání. Nebojte se, že by to byl obyčejný hotel, na to nás neužije, jedná se o rozpadlou ruinu ve které spali olympionici, kupříkladu i Čechoslovák Pavel Ploc, starosta Harrachova a zároveň olympijský skokan.

Asi největším překvapením bylo, když jsme se blížili ke skokanským můstkům a potkali 11 frajerů z Čech, kteří jeli na starých Jawách vesměs na kejvačkách. Vojta náhodou z nich znal jednoho kluka, a tak dnes budou s námi bivakovat u hotelu Ijman. S pivkem v ruce probereme naše zážitky se stroji na cestách.

Světe div se, podařilo se nám poprvé vyrazit na trasu dopoledne, a to už v 11 hodin. Naše cesta vedla do hlavního města Bosny a Hercegoviny, Sarajeva. Překonali jsme sedmero řek a hor, naše stroje se vysápaly až do 1333 metrů nadmořské výšky. Už jsme si říkali, že místní vozovky jsou evropského střihu, když tu náhle z čista jasna asfalt skončil a následovalo 22 kilometrů šotoliny a kamení. Zajímavostí byl i fakt, že uprostřed odlehlých lesů byl dostupný LTE signál.

Jakmile skončila lehce nepříjemná cesta, museli jsme zastavit kvůli fantomové chybě na Jimbově Zidanu. Prvotní příznaky nás zavedly k odlepené pakně v bubnu zadního kola, ale po chvíli pátrání fantom odlétl, tak jsme pokračovali v hltání kilometrů.

Necelých dvacet kilometrů na to Vojta píchnul přední pneumatiku. Našli jsme nedaleko pneuservis a za pár místních peněz nechali píchlou duši zalepit, ukázalo se, že to byl špičatý nýtek. Následně jsme vzali naše Zidany na pozdní oběd.

V restauraci Sunce si Jimbo s Pírkem objednali pizzu velikosti Jumbo. Na fotce níže můžete vidět porovnání s pizzou o velikosti large, kterou měl Vojta.

Před námi bylo už jen 56 kilometrů do kempu Oaza v Sarajevu, kde jsme se ubytovali v podvečerních hodinách, dotáhli šrouby k dokonalosti a vyrazili do centra Sarajeva najít místo, kde nám zabili Ferdinanda a sejít se starým kámošem Zoranem. Momentálně hltáme točeno Sarajevsko v baru The Bar, krerý vlastní starý zidanista a probíráme se Zoranem život.

Dnes ráno Oberzidantechniker provedl opravu pravého kastlíku ze včerejšího závodu v pomoci tejpy se slovy po opravě “Je to zJaweno”.

Při poledním výjezdu se Král Zidan IV. Krutý podíval za sebe a co nevidí, na zemi čep hlavního stojanu. Co se dalo dělat? Hlavní stojan drc páskou připevnil ke konstrukci Zidanu a vyrazilo se řešit nezbytnosti, jako simkarty s internetem (Zajímavost 30 GB na měsíc tu je za cca 500 českých korun) a zastávka na pumpě. Po doplnění pohonných hmot jsme se vydali na 150 kilometrů dlouhou trať do Jajce.

Cestou jsme podstoupili výstup z Bihaćské nadmořské výšky 230 metrů až skoro do 800 metrů nad mořem. Asi v půli cesty naše banda Zidanistů navštívila místní konobu, kde proběhla ochutnávka typických Bosenských specialit.

Po příjemném obědě jsme znovu nasedli na naše Zidany a dali se dále na cestu 99 kilometrů směrem na Jajce, kde jsme projeli na Zidanech místním hradem a navštívili vodopády Jajce.

Poslední část dne bylo, najít ciganplatz, kde ubytujeme sebe i naše Zidany. Po extrémním stoupání jsme našli neuvěřitelnou louku s výhledem na Jajce a okolí. Je pravdou, že jízda do ostrých kopců si na Jimbově Jawě vzala svou daň v podobě utavené spojky.

Nyní sedíme u ohně a mudrujeme co jsme zažili dnes a jaký bude plán cesty na zítra s pivkem a Morganem v ruce.

Těžko říct, jak se na odjezd bude tvářit spojka Krále Zidana IV. Krutého.