13. 5. 2026
Jestli jsme si včera stěžovali, že vopice nepřišla, tak dneska se o ní čumil postaral teda řádně. Večer s ferblem jsme zakončili společnou motlitbou z Koránu, který byl na pokoji a ráno prospali nejen snídani, ale i check-out. Asi si dáme chvíli pauzu. Stejně nám v podstatě došlo pivo a Pírko tak zase jezdí na zidanu sám.
Utrpení z cesty pomohl lépe snášet až meloun, který Fidel konečně po několika dnech mrčení zakoupil. Jíst teplý meloun na sluníčku s vopicí je úžasný zážitek. Jediné, čeho se tu fakt nemusíme bát je, že nám dá policie dýchnout a i kdyby se to náhodou stalo, tak co by nám vzali? Naše mezinárodní řidičáky? Ty jim dáme klidně oba.
Další zastávkou byl Medracen. Zde máme něco pro zapálené funebráky. Tato starověká antická stavba je totiž královské mauzoleum. Postavili ho za dob Numidského království někdy okolo 3. století bez krista. Sice nevíme, kdo v něm leží, snad sám Numidský král Masinissa? Nevíme jak dlouho v něm leží, jestli tam vůbec leží, ale víme, že je to nejstarší z mnoha takových mauzoleí. Na území Alžírska jich je hned několik.
Zajímavostí je, že bylo stavěno stejným schodovým způsobem z velkých kamenných bloků jako egyptské pyramidy. Taky nevíme, jestli ten, kdo tam možná leží, je vůbec mrtev. Nedá se do něj totiž vlézt. Celá stavba je oplocena, dovnitř vedou dveře v plotě hned vedle budky zřejmě hlídače. Vstupné se žádné neplatí, naopak hlídač přinesl hrst datlí. V našem stavu ale s díky odmítáme. Z povinnosti celou monsterstavbu obcházíme, koukáme, jak jsou všude poházeny obrovské šutry, které z ní už po 2000 let odpádavají.
Dalším zastavením je asi 50 km vzdálený, Timgad. Další z antických měst, které tu římané zanechali. Ještě ani nedojedeme všichni tři a už nás hbitý jinoch navádí na správné parkoviště. “Ten zas bude chtít ňáký prachy,” odplivne si Jimbo do interkomu. Pořád okolo nás poletuje, něco povídá a ukazuje, načež z něj teda vypadne cifra 200 DZD za zidana. To místo je normálně na ulici vedle vchodu do rozpadlého města. Žádné ofiko parkoviště, žádný hlídač, žádná brána. Jen tenhle mladík. Určitě shrábne prachy a půjde si po svých. Když bylo jasné, že ho nejsme schopni odignorovat, a když už asi po 4. říkal, že chce 600 DZD, Jimbo se na něj podíval svým unaveným výrazem a česky (protože jiná řeč neměla smysl) mu říká: “Hele ty prachy ti dáme, ale budeš to hlídat, jo? Budeš támhle sedět a koukat na ty tři zidany než přijdem, jo?” Při tom ukazuje dvěma prsty střídavě na oči a na zidany, při tom kýve hlavou, jako že si rozumíme. Mladíkovi nic nezbylo, zakýval, sbalil prachy a zmizel. Pak nám přišel ukázat, že máme zidany posunout dál, že tam jsou kamery. My zakývali a od té doby ho už neviděli. Učí se tu pěkně, ještěže jsme tu v době, kdy je tato země turismem pořád nezkažená. Za chvíli to tu bude jak v Albánii nebo Maroku.
Co se ruin týče, vypadají stejně jako ty, které jsme viděli už několikrát a říct se o nich dá úplně to samé. Vstupné stojí 13 kč na osobu (tedy méně než to superhlídané parkování) a vevnitř můžete dělat co chcete a jak dlouho chcete. Tohle město je jen rozlehlejší oproti těm dvěma posledně navštíveným a v o trochu horším stavu.
Vzhledem k pozdnímu odjezdu z hotelu je už zase hodin jak na kostele, opět nedojedeme tam, kam jsme chtěli, a tak hledáme hotel kousek od Timgadu, ve městě Batna. Na první dobrou to nevyšlo, v tom prvním nám nabízeli, že jestli chceme mít zidany uklizeny, můžeme je po chodníku nastrkat dovnitř k recepci, v druhém bylo plno, a tak jsme ubytovaní až ve třetím. Tentokrát jsme se plácli přes kapsu, luxusní hotel stojí na noc 16500 DZD, zidany jsou v hotelové garáži – rozuměj na oploceném venkovním parkovišti.
K večeři jsme si dali burger na alžírský způsob – hovězí maso v extrémě sladké bulce s taveňákem a trochou cibule. Je to jako jíst hovězí v croissaintu. Čumil čumí v kufrech, dneska bude večer s červeným, možná i bílým.
Stav km: 147630 km
Najeto: 210 km
Stav čumila: 1,8 L
Zidani vs. ozbrojené složky Alžírska: 4:0. Celkové skóre 30:4
Herní okénko:
Jistě jste si všimli, že v každém zideníčku jsou u statistik i průběžné výsledky hry zidani vs. ozbrojené složky Alžírska. Pravidla jsou následující. Jde o to, že každý krok je zde sledován. Policie či armáda kontroluje občanský ksindl úplně všude. Před vesnicí, za vesnicí, uprostřed polí, ve městě, za městem, nad městem i pod městem, na kruhových objezdech či křižovatkách. Vždycky tam stojí se svým MB Sprinter modráci (něco jako městská) nebo s MB G zeleňáci (něco jako státní), případně armáda s AK-47 lock and load. Uměle vytvářejí kolony a nebezpečné situace, jelikož mají provoz sveden do jednoho pruhu, po okolí rozestavěné zábrany (ježky) a připravené zastavovací pásy s dlouhými hroty. Když už nás zastaví, není to na chvilku, vezmou pasy, dlouze se vyptávaji, fotí si jak pasy tak i zidany a nezřídka si zavolají na pomoc ještě posily, na které musíme čekat. Nečistá hra, kterou s nimi bez jejich vědomí hrajeme, spočívá v počítání kontrol, kdy nás zastaví a chtějí pasy a kdy jen mávnou a nic neřeší. Zatím to příznivě vychází pro hosty, kdyby ale modráci a zeleňáci vědeli, že jsou součástí hry, zřejmě by skóre velmi rychle otočili.
