9. 5. 2026
Ráno bylo opět v klasickém stylu, my už to jinak prostě neumíme. Check-out v 11:00 stíháme tak tak, ještě v půl 12 nacigáňujeme zidany. Tentokrát se nám to ale dá určitě prominout, protože poslední dny byly fakt krušné. Včerejší den bylo třeba oslavit, takže jsme šli spát dlouho po půlnoci a ne zas tak dlouho před ránem. Před ubytkem žádný policejní Sprinter nečekal, nikdo na dveře neklepal, v noci nás nikdo nehlídal a pasy máme tam, kam jsme si je večer uložili. Ani na zamčení zidanů jsme se nezmohli, jen zámky kotoučů jsme nasadili.
Hned po vyjetí jdeme řešit to nejdůležitější – prachy. Jak známo, v Alžírsku se nedá platit standardní kartou. Na některých místech sice kartu berou, ale je jich jak šafránu. Bankomaty tvrdojíšně odmítají všechny Maestra, Mastercardy a z 99,9 % i VISy, to jsme si již ověřili loni. Proto máme s sebou každý tvrdou evropskou měnu, kterou měníme na místní šušně, tedy Dináry. Výměna peněz je vždycky zábava. Je možné vyměnit v bance, tam ale dávají za oficiální kurz, který osciluje mezi 150 – 160 Dináry za jedno Euro (ne jinak by to bylo při platbě kartou). Když ale víte jak, můžete dostat až 270 – 280 Dinárů za stejný evropský obnos. Zde se dostáváme do šedé zóny místní ekonomiky, a tu my celkem rádi. Kdo z vás by si nenechal dát skoro dvojnásobek peněz jen tak?
První cesta tedy vede k nejbližšímu hotelu, na recepci to obvykle jde nějak domluvit. Současnou cenu za euro nyní neznáme (tu se dozvídáme až večer, ale o tom později) a v hotelu nabízí 240 DZD za 1 EUR. Rázem jsou z nás Dinároví bambilionáři.
V Annabě se nijak nezdržujeme, nevíme, co bychom tu vlastně dělali a vyrážíme směr Constantine po silnici RN21. Přes město Guelma se dostáváme na bod zájmu u města Hammam Debagh.
Jde o Hammam Maskhoutine, neboli Koupel zatracených. Je to komplex horkých pramenů, které po vyvření z nitra země vytváří vícebarevné travertinové stěny a přitahují pozornost místních obyvatel i turistů již od dob Římské říše.
Že nevíte, co je Travertin? My to taky museli Googlit: Je to forma sladkovodního vápence uloženého kolem minerálních pramenů, zejména těch horkých. Často má vláknitý nebo soustředný vzhled a existuje v bílém, hnědém, krémovém a rezavém odstínu. Vzniká procesem rychlého srážení uhličitanu vápenatého, často u ústí horkého pramene nebo ve vápencové jeskyni. A horké, to tyhle prameny fakt jsou.
Arabský název města pochází z místní legendy, v níž se muž oženil se svou sestrou. Když se svatební průvod, včetně incestního páru, pohyboval údolím, kletba způsobila ztmavení oblohy a celou svatební hostinu zasáhl blesk a proměnil ji v kámen. Vlnivé tvary pramene Hammam Maskhoutine údajně pocházejí z dosud zmrzlé svatební hostiny a jejich slavnostních rouch.
Hammam Maskhoutine je ve skutečnosti skupina 10 různých horkých pramenů v jednom údolí. Teplota vody v pramenech dosahuje až 98 °C, není tedy divu, že místní i turisté mají oblíbenou kratochvíli ve vaření vajec přímo ve vyvřelišti.
Celkový průtok termálním komplexem je 1 650 litrů za sekundu, tedy téměř 100 000 litrů za minutu.
Voda je nasycena minerály, jako je železo a uhličitan vápenatý. Tyto minerály, stejně jako teplo, jsou považovány za terapeutické pro osoby trpící onemocněními, jako je revmatismus a artritida. I proto jsou zde malé lázně.
My s vypětím všech sil zaparkovali, šli se na to podívat a zplaveni to tam prošli. Ta věc je obrovská, všude tryská ze země vařící voda, a mezi prameny se pohybují mladí místní a vaří vejce. My to nezkoušeli, vejce s příchutí železa a uhličitanu vápenatého nás moc nelákají. Ale je to vtipné a k jídlu asi budou.
Je asi 33 stupňů a máme hlad. Vzhledem k tomu, že Hammam je celkem turistická lokalita, všude jsou krom lidí i stánky s nějakými cetkami a jídlem. Volíme grilované kuře, hranolky, bagety, saláty. Celá hostina vyšla i s pitím na 2500 DZD (cca 250 kč!). Místní omladina už začíná být mírně otravná, už si nás i zidany vyfotili, ale teď začínají mluvit o alkoholu, takže velíme ústup.
Jedeme přímo do Constantinu, kde máme v plánu strávit noc. Cesta není úplně jednoduchá. Sic jsme si mysleli, že to bude menší okreska, všude se staví a sem a tam lítají kamiony se stavebními materiály. Navíc je nějaká inverze a všude ve vzduchu lítá obrovské množství saharského písku. V kombinaci s prachem, který vozy zvedají je to fakt dobrůtka.
Stavíme u JPho pro papání do zidanů (47 DZD = 4,70 Kč za litr (smajlík s vyplazeným jazykem)), když se k nám přimotají dva místní hoši cca v našem věku. Umí dobře anglicky, což je velká výhra, a tak se s nimi dáváme hned do řeči. Slovo dalo slovo a vypadá to, že bychom se mohli v Constantine potkat, protože tam mají také večer namířeno. Vyměňujeme kontakty a hurá zpět do sedel.
Do města mostů přijíždíme až celkem pozdě večer. Na Bookingu jsme si vyhlédli nějaký penzion, který sliboval ubytování i pro zidany, ale už jeho lokalita v Medině (staré město) nám napověděla, že to asi nebude to pravé ořechové. A taky že nebylo, hotýlek jsme našli, ale všude smrad, bordel, divný lidi a bezpečné parkování pro zidany nikde. Je pozdě a chceme se potkat s novými kámoši, a tak bereme zavděk luxusem – Hotelem Novotel / IBIS kousek od centra. I se snídaní a prvotřídním parkování v hotelové garáži přímo pod dohledem ostrahy stojí 22700 DZD, tedy něco málo přes 2200 Kč. “V takovymdle luxusu jsem teda ještě nespal, přijdu si tady trochu nepatřičně,” povídá Jimbo, když jedeme výtahem z garáže do apartmá ve 4. patře ve špinavých zidanských hadrech ověšeni taškami s věcmi. “Jsme přeci VIP, co tu doprovází policie,” kontruje Fidel.
Proběhla rychlá očista a v 9 večer vyrážíme do víru velkoměsta. Constantine je 3. největší město v Alžírsku hned po Alžíru a Oránu. Žije v něm něco okolo milionu lidí a svůj název získalo na počest Římského císaře Konstantina I. Velikého, protože jej po zničení za římských válek v roce 311 roku 313 obnovil. Jedním z jeho dřívějších názvů bylo také Cirta, což v překladu znamená “město ve sklále”.
Skal, těch je tady požehnaně, protože skrz město protýká řeka Oued Rhumel, která se před tisíci lety zařízla do skály místy až do 200m hloubky. Výsledkem je, že město je touto řekou a jejím kaňonem rozděleno vedví. Celou strž překlenují desítky mostů všech typů, stáří i stavů. My chceme vidět hlavně ten, přes který když přejdete, vejdete přímo do výtahu, který vás vyveze o pár desítek metrů výše. Teď už je ale pozdě a výtah nejezdí.
Večer to tu už moc nežije, a tak jsme napsali dvěma alžířanům, co nás oslovili na benzínce, jestli se tedy potkáme. Byli u nás co by dup a jako první jsme se vydali na klasický arabský pokrm Shawarma, tedy kebab v tortile. Už v tom fastfoodu rozjíždíme česko-alžírský freundschaft, povídáme si o všem možném. Kluci se jmenují Amin a Salah, jeden z nich má malý fast food a druhý pracuje v turistickém ruchu. Oba velmi rychle pochopili, že jejich nabízený sightseeing tour po Constantině neodmítáme proto, že bychom o místní pamětihodnosti neměli zájem, ale proto, že povídat si s místními řečí, které obě strany rozumí o našich zemích a rozdílnostech našich kultur je pro nás mnohonásobně přínosnější, než obdivování památek, o kterých se dočteme na Googlu.
Asi v 11 večer říkáme, že bychom si dali vodní dýmku, jestli by nevěděli, kde by to šlo. Shodou okolností prý když sem jeli, jeli přímo na vodnici. Berem teda tágo (30 Kč), oni skočí do svého krutopřísného vozu značky Daewoo Matiz a jedeme někam asi 20 km za město do baru.
Zde u vodní dýmky míru rozebíráme všechno důležité i úplně zbytečné o nás a našich krajinách. Dozvěděli jsme se toho tolik, že to není ani možné reprodukovat. Jak se vozí auta do Alžírska, jak nesnáši ty netáhla, které páchají trestnou činnost ve Francii, jak je život tady složitý i jednoduchý zároveň a spoustu dalšího. Sedíme se dvěma nevlastními dvojčaty až do zavíračky, tedy asi do 2 do rána. Kluci nás pozvali na kebab, takže na nás je útrata v baru (2x vodnice, čaje, nealko 300 Kč za všechny). Zpátky jedeme opět tágem, které nám objednali přes appku Yassir, cena až na hotel – 35 Kč. Smích prostě…
Zoět k výměně peněz, mimo jiné i na to jsme se ptali. Tedy hlavně jak zjistit to, jaký je aktuálně kurz na černém trhu a kde nejlépe měnit. Míst ke směně je hodně a cena na černém trhu se nejlépe zjišťuje přes appku, která kombinuje oficiální kurzy s těmi šedými. Jmenuje se ChangeDA a tady je na ní odkaz. Aktuální kurz je 279 DZD za 1 EUR. Nemáte zač.
Na hotelu máme ještě tendenci si dát partičku ferbla, ale místo toho dáváme dvě kolečka čumila, ze zideníčku nemáme napsáno vůbec nic a jdeme spát. Těšíme se na zítřejší snídani.
Stav km: 146956 km
Najeto: 189 km
Stav čumila: 3 L
Zidani vs. ozbrojené složky Alžírska: 8:3
