Už se nám ke včerejšímu naloďování snad ani nechce vracet, ale jednou je to ziDeníček, tak se to alespoň krátce zaznamenat musí.
Timeline:
14:30 Parkoviště před kanceláří Grimaldi lines.
15:13 Check-in hotov, nakládla začíná prý v 17:00.
15:45 Po půlhodině zidanění v přístavišti konečně nalezena gate 28. Jsme vysláni na první místo. Dle všeho pojedeme první.
15:50 Otvíráme pivo značky Peroni. Z lodi vyjíždějí auta, která přivezla.
16:30 Pírko má opět plexi na zidanu.
16:50 Začíná se něco dít typičtí italové v přetížených samohybech začínají švitořit a cpát se víc a víc dopředu. Celníci odporují.
17:15 Tlak snědých “italů” na celníky se zvyšuje, stále stojíme na místě. Z lodi pořád vytahávají další a další auta a cisterny.
17:50 Atmosféra houstne, tunisan v modrém Passatu tlak nevydržel a objel celníka, aby se posunul na místo vzdálené asi 15 metrů. Dál pořád stojí, pritože pořád probíhá vykládka.
18:30 Ostatní zidanisté taktéž zvýšili tlak na celníky, ti povolili a pustili nás o 15 metrů dál.
18:45 Začíná pořádně pršet. Všichni se i se zidany přesouváme pod přístřešek. Staršímu páru padají zidany na zem. Tihle lidé uz by měli být max v LDN, všichni okolo se jich boji, že na ně upadnou. Čekáme dál. Auta už do lodi dávno jezdí, ale zidany stojí.
19:10 Fidel rozdává ferbla, tohle už nemá smysl.
19:40 Přichází zpráva, že pojedeme.
19:43 Všichni mají nastartováno, kromě chlápka ze staršího páru, kterému opět málem upadl zidan a neumí nastartovat. Celník, který nám radostnou zprávu oznámil ale zase zmizel a šel dál posílat auta do lodi.
20:10 Hurá! Hnuli jsme se a posunuli se k celnici a čekáme na kontrolu pasů.
20:20 Italský celník odmítá dát Jimbovi razítko.
20:25 Dokázali jsme to! Jsme v lodi! Bocmani makají a zidany svazují.
20:37 Dáváme sbohem zidanům a jdeme do výtahu. Ten má jen dvě stanice – 3. (garáž) a 5. (lobby).
Z uvedeného je ti, ctěný čtenáři, asi jasné, že proces nalodění je taková hra. Je to hra, kterou nikdo nechce hrát, nikdo nezná její pravidla, není ani zábavná ani poučná, ale všichni ji z nějakého důvodu hrát musí. I my do ní byli zataženi, leč nedali nám do ruk žádné trmufy. A tak jsme se museli k vítězství prolízat. Tahle hra zřejmě nemá poražené, vítěz je ten, kdo se dostane do lodi. Konečně se do ní ale dostanou všichni.
Zidani na palubě
Na palubě vítěz zjistí, že i ta výhra má několik úrovní. Když vás celníci (nebo kdokoliv jiný) zdrží moc dlouho a na palubu se dostanete mezi posledními, karty už jsou opět dávno rozdány. Ale vy nejen, že nemáte trumfy, vy nemáte ani rozdáno!
V minulé hře byli všichni vítězi. Tohle je ale úplně jiné hřiště. Zde dochází ke strkanicím, předbíhání, zabírání si míst taškami stejně, jako to dělají čecháčci s hotelovými ručníky a lehátky, aby zabrali nejlepší místo k odpočinku. Tady se ale hraje o hodně, hrajeme hru “Jste slabší, máte stojáka!”
Zápasí se o zásuvky, o místo, kde neprší, nebo o takové, které není vystaveno jiným vlivům. Třeba smradu ze záchodů. Vedle košů člověk taky ležet nechce.
Naším esem v rukávě bylo, že je nás víc. Jeden může počkat u věcí a zbylí dva rojnicí probíhají všechna patra lodi, klopýtají o všude se válející lidi, kteří už dosáhli posledního levelu. Nakonec na nás zbyla exponovaná chodba mezi recepcí a restaurací. Bereme co je a hru ukončujeme postavením židliček a otevřením plechovek a čumící lahve.
Je středa 21:30 a my konečně odrazili od evropských břehů vstříc africkým zážitkům.
“Ty vole jsem si tak spočítal,” povídá na lodi Pírko, “že od neděle jsem až do teď spal celkem 9 hodin.”
Spánkovou deprivací trpíme všichni. Nacházíme se ve fázi, kdy už se nám ani nechce spát.
Čumil počuměl jen lehce, ve spojitosti s bohem Radegastem se postarali o kvalitní spánek na karimatkách za stálého zakrývání si obličeje spacákem před oslnivým osvětlením koridoru. Probuzení přišlo s řinčením nádobí v baru pár metrů od nás a ze spacáků nás okolo deváté vyhnali dva z posádky, kteří po všech palubách zvedali cigánějící cestující.
Pobrali jsme si své cajky, složili spacáky a myslivce a odebrali se o 30 metrů dál do útrob restaurace. Zde se podařilo zlovit stůl, a tak sedíme jako lidi na normálních židlích.
Loď na širém moři dost houpe, nás tři to baví, žádné obtíže nepozorujeme, resp. nejsme s to rozlišit, zda ten žaludek na vodě způsobili včera ti dva bozi zmínění výše, nebo houpající loď. To se však nedá říct o mnoha našich spolucestujících.
“Je trochu neklidná ta naše lodička. Je tam pět hajzlů a na 4 z nich se bleje,” povídá Fidel vracejíc se právě od páté mísy.
Dopoledne trávíme hraním ferbla, chozením po lodi, povídáním si se dvěma zidanisty z Rakouska a Francie a těšíme se na první africký příraz. Loď jede celou cestu cca 40 km/h, takže k němu dojde snad brzy.
Ačkoliv jsme vyjeli o hodinu a půl později, k molu bývalého francouzského protektorátu přirážíme už ve 12:51 oproti ETA 13:30. Zde se rozbíhá další quest. Dostat se do podpalubí. Funguje to stejně jako v letadle (aisle lice – uličkové vši). Jakmile se loď začne nebezpečně přibližovat ke břehu, výjezduchtiví cestující zaplní chodbičku k výtahu a schodům do garáže a netrpělivě čekají na jejich odemčení. V letadle to sice neděláme, ale tady je to nutnost. Na tento quest navazuje totiž další – výjezd z lodi a následně cca 250 hraničních kontrol. Kdo dřív přijde, dřív odjíždí. A my tu trávit mládí nehodláme.
Jak prasata na porážku pomalinku se suneme chodbou a pak po schodech o dvě patra níže do garáží. Po bližším ohledání zidanů nezjišťujeme žádné defekty a v rychlosti nacigáňujeme věci. Stejně nakonec odjíždíme ze všech poslední, protože Fidel má nějaký problém se startováním. Vždycky nastartuje a zidan hned chcípne. Chová se to divně, ale teď není čas na diagnostiku. Na pátý pokus zidan chytnul a během chvilky máme pevnou africkou půdu pod gumama.
V této fázi vyprávění přerušíme a budeme pokračovat zase zítra. V první řadě toho máme dost a kriegsberichter je moc znaven, v řadě druhé už je to tak moc dlouhý a konečně se nám bude hodit, když budeme zideníček vydávat s jednodenním zpožděním. Konáme tak z důvodů naší bezpečnosti. Jsme v pořádku v ubytování v tuniském vnitrozemí, čumil se opět stará o desinfekci našich žaludků. Zítra si dáme další nálož byrokracie na Tunisko-Alžírských hranicích. O tom si ale přečtete až pozítří.
Najeto a stav tacho je pořád stejný.
Stav čumila 3,6 L (Pírko propašoval na palubu sedmičku, o které jsme nevěděli)
