22. 5. 2026
Plavba na lodi MV Catania byla veskrze příjemná. Moře bylo klidné a náš VIP stellplatz v lodní restauraci poskytl potřebné pohodlí. O zbytek se postaral čumil a pivo zn. Peroni a následně Ichnusa, protože Peroni na baru došlo. Jak se to jen mohlo stát. Překvapením bylo, že loď je na trase Tunis – Salerno skoro prázdná. Okem profesionálních laiků jsme odhadli, že je zaplněná maximálně ze 30 %. Připraveni na hru “Jste slabší, máte stojáka” skoro běžíme nahoru, abychom zabrali VIP místa, ale dneska se nehrálo. Místo bylo pro všechny. I tak ale někteří snědí plavající obsadili své oblíbené pozice. Např. u záchoda. Už jsou tak asi navyklí.
Několik základních údajů, které se nám podařilo dohledat o naší bárce.
Název: MV CATANIA
IMO: 9261554
Type: Ro-Ro/Passenger (Ro-Ro značí typ lodi z hlediska nákladu. Roll On – Roll Off neboli najeď a vyjeď po svých, další jsou třeba kontejnerové, bulk – sypký náklad, tankery atd.)
Celková délka: 186,35 m
Celková šířka: 27 m
Celková nosnost: 7150 t
Plave pod vlajkou Itálie, i posádku tvoří Italové.
Operuje od roku 2003 mezi přístavy Civitavecchia (Řím), Salerno, Palermo, Rades (Tunis).
Ostatní informace jsou za paywallem a zas takoví námořní psychouši nejsme, abychom to platili. Tak jsme ukradli alespoň fotku, protože celou se nám ji vyfotit nepodařilo.
Dobu od probuzení do přístavu v Salernu trávíme různě. Fidel dělá na videu, Pírko neprozřetelně uklidil spací cajky a leží tak na stole, Jimbo se ani ještě neuráčil zvednout z karimatky. Jen si ji otočil ke stěně, aby nevystrkoval nohy do prostoru. Už už si myslíme, že kapitán ošálil čas a budeme vyjíždět z lodi o hodinu dřív než v plánovaných 15:00. Dřívější přiraz se nekoná, navádí nás pilota a v celém portu děláme otočku snad o 380 stupňů, což trvá přesně tu hodinu rezervy.
Že nevíte, k čemu je Pilota? Vysvětlíme.
Jedná se o výkonnou loď, která skoro vždycky doprovází loď z/do přístavu. V různých zemích se jí říká různě. Je na ní námořní pilot / přístavní pilot / lodní pilot, oficiálně se tato osoba nazývá licencovaný lodní pilot (Licensed Marine Pilot). Je to místní odborník, který velmi dobře zná přístav, ve kterém pracuje. Jeho pilotní licence není obecná, ale platí pouze pro konkrétní přístav.
Lodní pilot, který má specializované znalosti o počasí, přílivech a odlivech, hloubkách vody, místních větrech, proudech a lodní dopravě v daném přístavu, spolupracuje s kapitánem lodi.
Ne všechny lodě lodního pilota potřebují. Pokud loď často navštěvuje omezený počet přístavů a dokáže prokázat, že její stálá posádka má dostatečné znalosti místních vod, může získat osvědčení o výjimce z povinnosti pilota (Pilot Exemption Certificate).
Pilot často ze své výkonné lodi přestoupí na při(od)plouvajíci loď a přesto, že poslední slovo ve všech úkonech má kapitán, udává příkazy posádce, kterou naviguje k úspěšnému zadokování nebo výjezdu z přístavu. Je obdivuhodné, jak se tahle rychlá bárka velikosti mravence pere s vlnami od mnohatisícitunového kolosu, na moři mezi nimi přestupuje pilot a začíná koncert chlapů, kteří naprosto přesně vědí, co mají dělat. Pilota odplouvá na viditelnou vzdálenost, obrovská loď se točí dokola a s přesností na metr zaparkuje u mola, kde se žezla chopí přivazovači. Mezi tím už probíhá tankování a asi 300 tisíc dalších úkonů, o kterých nemáme ani páru. Bocmani jsou borci, jednoduchá práce to fakt není. Umí si to ale zjednodušit, lana tahá Panda (Fiat).
Vzhledem k množství pasažérů a vozidel jde v garáži vše ráz na ráz. Kupodivu na nás zidanisty všichni čekají, abychom sjeli na hraniční kontrolu jako první. Během chvilky jsme pod průjezdní stříškou se dvěma budkami. Zde v pasové budce odevzdáme pas, za 5 minut je nám navrácen, popojdeme 5 metrů na celní kontrolu, kde se akorát celník znuděně zeptá, jestli máme cigára. Odpověď sic pozitivní, ale všichni do limitu jednoho kartonu na osobu. Ostatní krabky jsou samozřejmě pašovány. Pak chvilku z jeho nezájmu neumíme číst, jestli to jako bylo všechno nebo co jako. Bylo. To, co jsme včera řešili na tuniské straně hodinu ježděním po pěti prázdných halách (najeto asi 2 km) a odpovídali na nesmysly, se tady vyřešilo celkem asi za 10 minut v prostoru 15×4 metry. Skoro ani nebyl čas celnici zezidanit (vylepit tu naši samolepku).
Jsme volní, tak jsme to zase dokázali!
První cesta vede do místní restaurace. “Tady chci žít, tady maj to nejlepší žrádlo na světě,” povídá Jimbo s plnou hubou penne all arrabbiata. “Ne, na guláš nic nemá,” kontruje hbitě Fidel.
S plnými žaludky italských dobrot včetně jednoho Peroni se vydáváme na poslední přejezd k vozejku do Civitavecchie. Nemáme čas, chceme vyjet co nejdříve, takže z 334 km jedeme co největší část po nenáviděné předražené (asi 25 eur za zidan) dálnici. Na předměstí Říma ještě 15 minut před zavíračkou stíháme místní OBI, abychom doplnili stav kurt, které se nám cestou sem zkurtily. Za neuvěřitelných 120 EUR kupujeme tři kusy. “Tady teda žít nebudu, na tohle jim seru, all arrabbiata si umim udělat i doma,” přehodnotil Jimbo instantně své touhy k životu na Apeninském poloostrově. Na parking dojíždíme samozřejmě až za tmy. Francesco je připraven, ale vyslal za sebe dceru (asi), která otvírá bránu k Pasákovu Medvědovi.
Teď jsme s koncertem na řadě my. Nikdo si sice napamatuje, jak byly zidany přikurtovány, ale v rekordním čase asi hodiny a půl máme všechno ze zidanů vycigáněno v autě a zidany pevně jak skála nacigáněny na Lukášově vozíku.
Pomalá obsluha u místního McD vyřešila opět prázdné žaludky a zidani v plechovce se vydali na 1300 km dlouhou cestu nach hause. Řídí Jimbo, ale serpentiny z města ho vysály natolik, že asi po 3 stech kilometrech předává kormidlo Pírkovi.
Zítra nás čeká snad zbytek cesty, pokud to energeticky zvládneme, a pak už setkání s našimi milými. Buon viaggio.
Stav km: 150246 km
Najeto: 358 km
Uplaváno: cca 350 námořních mil, tedy asi 648 km
Stav Medvědova tachometru: 90280 km
Stav čumila: 0 L
Tak doufám, že jste všichni doma v pořádku a budu se těšit na další reporty z cest