Bosna 2025 vol. 2, Dan 2: Unclutchables

Přestože to večer, v noci i ráno vypadalo nepravděpodobně, eisenboňáci nás přitáhli na nádraží do splitského přístavu takřka na čas, chvíli po 10. ranní. Celé Chorvatsko vlak “uhání” maximálně 60-70 km/h, což odpovídá stavu místní železniční sítě. “Na hovno a ještě to táhne dieselagregát,” komentuje Don při autorském čtení zideníčku.

Příjezd nám “zpříjemnil” německý zyklopáreček, který začal z minikupé vycigáňovat své cajky včetně dvou složených kol, jež tam pracně ve Vídni nacigánil. Výsledkem bylo, že zatarasili celou chodbičku u východů a průchodu mezi vagony, takže před příjezdem už tam neprolezl ani průvodčí. “Tohle prostě nevymyslíš, to udělá jenom zyklojebka,” povídá Jimbo (použil tedy trochu peprnější výrazivo).

“Já už hlavně chci vystoupit z tohodle vlaku a vykouřit krabičku cigaret,” utrousí v reakci Fidel.

Zidany byly odpojeny a přiitáhnuty k rampě, opět o dvě koleje dále, než jsme měli my vyházené všechny věci. V Chorvatsku ale nikomu nepřišlo divné, když jsme to všechno tahali napřímo přes kolejiště, to nám bylo ve Vídni bohužel zapovězeno. Zato místní parkmeister se zkusil přisát na naše peněženky a přišel s tím, že na odjezd máme 10 minut, jinak mu zaplatíme za parkování. Odpovědí byl jen smích a slova o tom, ať to zkusí na 30 zplavených motorkářů. Nezkusil.

Než nám bylo umožněno nasednout na oře a sjet z vagonů, volal Pírko, jehož polohu jsme celou cestu bedlivě sledovali. Jakmile Fidel uzřel jméno volajícího, bylo jasné, že se něco děje. Domluva totiž zněla: “V deset na nádraží.” Pírko nečekaně volal o pomo, byl na benzínce asi 15 minut cesty od nás a nemohl se hnout dále. 

I nacigánili jsme věci na zidany a vydali se za ním. Bylo to jenom chvilkové zpestření příjezdu, kdy se tři pojízdní zidanisté vydali shánět vadný díl, jeden do Bauhausu, druhý na místní STK a třetí do prodejny autodílů. Více o tom pohovoří Pírko ve svém zidansko-technickém okénku.

Po vyřešení problému Jimbo našel asi 10 km vzdálenou pláž se sprchou. Cesta k ní byla normální, mapy.cz nás ale poslaly po schodech, ještěže máme zidany. Moře zchladilo horká zpocená těla a dvě piva (11 EUR) ochladila i naše duše.

Po očistě ve veřejné sprše pokračujeme v cestě směr Bosna, graničnij prelaz Prisika – Aržano. Na další zajížďce delší, zato horší cestou (credit mapy.cz), se před námi náhle setmělo. Na hraničním přechodu už začala z nebe padat voda. “To je proto, že jsem tady já,” povídá Jimbo. “Já říkal, že tě máme nechat po tvých letošních zkušenostech doma,” přitakává vyčítavě Fidel. Prvních pár km nás dokonale omylo a další hodinu jsme čekali na benzínce s dalšími třemi zidanisty z naší domoviny. Původně byl plán zajet do Tomislavgradu nakoupit a vrátit se zpět k Buško jezeru, avšak po cestě se objevila celkem velká sámoška, a tak zbytečná cesta nebyla zapotřebí. 

U jezera jsme se kvalitně vycigánili a jen co byla dostavena plachta, opět se spustil déšť. Nakonec už se to snad vypršelo a my sedíme u ohně s pivem v ruce. Vyšel měsíc, neprší, ale teplo teda vypadá jinak. Kromě ohně nás hřeje čumil, jehož stav se zázrakem (setkáním s Pírkem) zvýšil o celý jeden litr, jeho hladina však strmě klesá.

Zítra máme v plánu jet někam na východ, jiný plán nemáme, byli jsme tu už všichni tolikrát, že to nemá smysl plánovat dopředu. Navíc tu máme Jimba, takže to závisí na počasí víc než kdy jindy.

Stav tachometru: 143929 km

Najeto: 94 km

Stav čumila: 4,5 l (a stále klesá)

Pírkovo zidansko-technické okénko:

Já na letošní druhou Zidan Tour vyrážím o týden dříve, páč jedeme hodit do Chorvatska kopyta hore k moři a trochu si po náročné letní pracovní sezóně oddechnout.

Ubytování máme od neděle 31. 8. do soboty 6. 9. Naplánoval jsem vyrazit už v sobotu 30. a cestou se setkat ve Slovinsku na začátku NP Triglav se Sukáčem a Verčou, kteří vyráželi již v pátek a dali si jednu noc navíc u jezer v Rakousku. Abych to stíhal na pohodu a nemusel jezdit moc po dálnicích, tak mi vyšlo, abych vyrážel nějak v 6:00 ráno. Tak jsem k tomuto času to i nějak směřoval. Když jsem v pátek před odjezdem šel nacikánit věci na zidan, potkal jsem se v garáži s Jimbem, Fidelem a Pasákem. Padl návrh jestli nedáme rozlučkové pivo na slavoji než pojedu. Jimbo už měl nějaký program s Terkou a dětmi, ale Fidel a Pasák nebyli proti.

Vše by bylo naprosto v pořádku, kdyby nepřišla pro nás nečekaná bouřka a průtrž mračen, která mě na Slavoji zdržela o dobré 2 hodiny a několik piv déle než jsem chtěl a plánoval. Tudíž odjezd posunut a nakonec jsem vyrážel až okolo 7:30 ráno. Což nebylo zlé, v 6 totiž ještě trochu pršelo.

Trasa na sobotu byla celkem dlouhá, na bod srazu jsem to měl nějakých necelým 600km a to jsem původně nechtěl jet vůbec po dálnici vyjma ČR. Začal jsem tedy ukrajovat kilometry po dálnici D4 směr České Budějovice, kde přišla na řadu zastávka v Alze pro ochranné sklíčko foťáku na telefon a rychlá snídaně. Cestou jsem asi dvakrát lehce zmoknul a znova uschnul. Proto v Kaplici při tankování dělám průzkum jaké je vlastně počasí v Rakousku. Nebylo to nic moc, a proto jsem zakoupil rakouskou dálniční známku a rozhodl se část cesty ukrátit, jak kvůli času, tak abych zas tak moc nezmokl. Rakouské dálnice naštěstí skoro prázdné ten den, a tak se kilometry ukrajovaly jedna báseň.

Kolem 15:00 přijíždím na domluvené místo srazu, vítáme se, dáváme cígo a pokračujeme dál přes NP Triglav do kempíku, který měl Suko s Veru dopředu nalezený přes aplikaci park4night. Od této chvíle už nepršelo a cesta začla být konečně zajímavá, zatáčka střídá zatáčku a ty výhledy, naprostá topinka.

Druhý den se ráno probouzíme do nádherného azura a mě je jasný, že dnes to bude epesní poježdění. Po snídani odcikáňujeme a na chvilku se loučíme, Suko s Veru jedou dále do cílové destinace po dálnicích a to není nic pro mě.

Trasu jsem si dal z NP směr Itálie na pobřeží, dále zpátky do Slovinska, a pak směr jih na Chorvatsko.

Počasí perfektní, silnice plné zatáček, naprostá zidanská pohádka.

Odpoledne kolem 17. přijíždím do cíle, kde už část osazenstva užívá bazénu u pronajatého ubytka ve vesnici Valbandon, vedle města Pula na chorvatském poloostrově Istra. Od teď zidanské dobrodružství končí (prozatím) a dále bude pokračovat až 5.9. kdy plánuji vyrazit směr Split, kam má dorazit 6.9. ráno autovlakem zbytek zidanské výpravy.

Malé technické okénko: v úterý přišly přes den silné bouřky, nic nenormálního, ale poté jsem zjistil, že mi netěsní z nějakého důvodu horní kufr a nalezl jsem v něm bazén. Tak hezky všechny věci ven, vytřít, nechat vyschnout, a pak zjistit proč a kudy tam teče. Za jedním pantem je obruba horního a dolního dílu kufru rozdělena malou mezerou a žádné těsnění zde, krom kusu ducktapu, který byl už vyhřátý a sotva, co jsem na něj sáhl, tak se rozpadl na prach. Ducktape jsem tedy vyměnil za nový a snad to bude fungovat stejně dobře jako předtím.

V pátek 5.9. se po snídani dopolko balím a připravuji na odjezd. V plánu je urazit něco přes 300 km do města Starigrad, kde jsem nad městem našel místo, kde by mělo jít přecigánit do druhého dne. Počasí má být perfektní, takže snad nebude problém.

V 15:00 kopu do vrtule a jedu směr pobřeží, kde mě čeká nespočet km neskutečné zidanské cesty. Parádní silnice plné zatáček všech možných úhlů a poloměrů. Další zidanský ráj. Cestou tankuji a píši si s Jimbem, jak jsme kdo na tom. Kluci už měli naložené zidany na vlak a čekali na odjezd. Paráda říkám takže ráno v 10:06 se vidíme ve Splitu na nádraží.

Vyrážím dál a posledních 30km bohužel už za tmy dojíždím do Stareho gradu, kde kupuji něco na snídani, vodu a pivko.

Po nákupu mířím po malé cestičce nad městečko asi 200 výškových metrů, kde se nalézá vyhlídkové místo, kde budu dnes cigánit. Vařím véču, dávám trojpívo a jdu spát.

Ráno vstávačka na 7 ať vše stíhám.

Vychází to krásně a přesně na čas bych měl dorazit na nádraží. Nad Splitem sjíždím z dálnice, zaplatím mýto a jedu směr centrum. Při nájezdu na větší silnici, která vede přes kus pohoří dolů do Splitu se rozjíždím, řadím a při zařazení 4 rychlostního stupně najednou křup….sakra kurwa co se to stalo. Jedu dál, motorka jede, zkoumám co se děje a zjišťuji, že spojka je volšová a páčka po vymáčknutí zůstává na místě a nespojkuje. Kurwa to neeee to neee, opatrně jedu dál a pohledem do mapy vymýšlím, kde zastavím a budu zkoumat dál co se děje. Dojíždím až dolů do Splitu na čerpací stanici, kde přes natvrdo nakopanout dvojku a brzdu zastavuji, asi 10 minut od mého cíle. Zde zjišťuji, že prasklo spojkové lanko (to je naštěstí ještě ta lepší varianta). Sundávám oblečení, páč je vedro k padnutí, beru telefon a volám Fidela. Když zvedl telefon, uslyšel odemne jen POMO, POMO,….krátké vysvětlení co se stalo, polohu kluci mají, páč si ji sdílíme, nicméně pro jistotu ještě posílám do naší skupiny a čekám, až přijede záchranná skupina. Mezitím se snažím dohledat, kde by se dalo lanko ve Splitu koupit či nějaký obchod, kde se sežene materiál na dočasnou opravu.

Kluci jsou tu, paráda. Rychlé vítání, skouknutí problému a zhodnocení situace a našich možností. Je přeci jen sobota, a to nejspíš nebude sranda to vyřešit. Naštěstí hned pod čerpací stanicí byl Bauhaus, kam se vydal Don, dále Jimbo jel dalším směrem, kde cestou za mnou viděl nějaký otevřený servis a Fidel se vydal i s vytaženým přetrhnutým lankem do pobočky InterCars, která má v sobotu naštěstí otevřeno do 13:00. Don se vrací jako první a má kus nového ocelového lanka a nějaký spojovák (čokolády na elektrické kabely), pak přijíždí Jimbo, že našel prodejnu se Zidan díly, nějaká spojková lanka tam mají, ale bylo by potřeba vyndat celý bovden a poměřit. Nicméně prý se to dá objednat a v pondělí by měl být ND k mání. Čekáme s čím přijede Fidel, prý něco sehnal.

Hurá Fidel přivedl lanko a šroubovací koncovku na něj, což je vzhledem k možnostem nejlepší možná varianta opravy. Pár minut práce, testovací osmička na benzínce a paráda, spojka spojkuje, takže už jen natankovat a hurá na cestu. Tedy jen dolů k moři, jdeme se vykoupat.

Dále už viz dnešní normální zideníček.