Albania 2024, Dita 1: Rádiový klid

Spoiler alert: Po dobu naší služby se nic zvláštního nestalo. Ale stane se. Příště.

Jimbo probudil celé osazenstvo ještě před devátou ranní. Jelikož se moc často nestává, že by vstával první, je třeba to zaznamenat. Přes nelibé sténání se všichni zvedli a začali se připravovat na odjezd. Jako první nás opustil Oberzidantechniker, který si to namířil přes Vysočínu domů. My ostatní doklidili haciendu, nacigánili se na zidany a ještě mírně znaveni z večerní seance s Rychtářem a čumilem se vydali vstříc dálničním kilometrům.

A to je v podstatě vše, co by se o dnešním dni dalo říci. Název vychází z toho, že v rychlosti 130 km/h se v interkomech běžně vůbec neslyšíme, čemuž nepomáhají ani špunty, které máme v uších. Takže si na výjezdu z benzínky řekneme vždy čau za 100 km. Kilometry ubíhaly dost pomalu, ale i tak jsme zvládli celou naplánovanou trasu.

Bolí

Jako bonus se Jimbo podíval do mapy a našel dříve uložený urbex kousek od dálnice, kde si léčíme otlačené zadní části těla a cigáníme. Jedná se o nějaké staré vybydlené paneláky a přízemní domy. V jednom z nich je bezvadná garáž s jámou. Už jsme si naplánvali, kde bude zvedák, ponk, regály a kde budou parkovat naše auta a zidany. Pro dnešek ale vyzkoušíme nové postele a hamaky mezi pilíři. Nemáme tušení, co je areál zač, na průzkum se vydáme ráno a pokusíme se to zjistit. Pak zase nuda na dálnici směr Srbsko a Makedonie.

Pivo máme, čumil čumí jenom trošku.

Slovíčko pro dnešní den je mërzinë, tedy nuuuuuudaaaaaa.

Fidelovo technické okénko: Afrika šlape jako japonské hodinky, takže vám povím, jak jsem před cestou napínal řetěz. Taková jednoduchá věc, by jeden řekl. Začalo to tím, že se ze zidanu začaly ozývat divné zvuky, pojal jsem podezření na povolený řetěz. Řešení se zdá prosté, vezmeš manuál od Hondy a koukneš se, jak se to měří. To byla zásadní chyba. Manuál tvrdí, že si mám změřit vzdálenost mezi ozubenými koly a přesně v polovině měřit průvěs části řetezu pod kyvkou. Zde přišel první zádrhel, protože to hnací ozubené kolo je pod krytem co je pod tyčkou řazení. Musel bych tedy rozebrat celé japonské hodinky, abych mohl dle manuálu postupovat. Nevadí, vezmu to vod voka. Zde přichází druhý zádrhel, tedy to, že řetěz je v oční polovině tak volný, že je možné se s ním při měření dotknout kyvky. Ale pozor, on je tak volný i když je správně natažen! Toto měření tedy nebylo průkazné. Po zhlédnutí několika videí jsem z toho stále nebyl moudrý. Ale v tomhle tápání jsem evidentně nebyl sám, jelikož Google poradil aktualizovaný návod pro novější Afriku, kde je úplně jiný postup. Žádné poloviny se neměří, nahoru se dá pravítko na konec vodící lišty řetězu a změří se, kam se retěz natáhne. Stejně jako na Jawě, nebo jakémkoliv jiném zidanu. Aneb jak dělat záležitost na 10 sekund dvě hodiny. Divný zvuky už to nedělá, tak asi dobrý.

Stav počítadla: 131 498 km

Najeto: 551 km

Průměrná spotřeba: 5,9 L / 100 km

Hladinku je třeba udržovat.
Válečný zpravodaj opět na scéně

Albania 2024, Dita 0: Můžeme už jet?

Tuhle větu průběžně hlásíme už asi 3 měsíce. A teď je to tady! Nastal ten den, na který jsme se tak dlouho těšili a připravovali!

Běžně máme s odjížděním problém, než se všichni připraví, než se dodělají důležité úpravy zidanů, které se mohly dělat celou zimu, než se opraví závady, které se náhle objevily, jako třeba staré pneu atd… Ve finále než se všichni nacigání na zidany, a konečně se sejdou na místě startu.

Tohle všechno by se nám dnes podařilo výjimečně brzy. Všichni jsme se svědomitě připravovali, abychom okolo páté hodiny odpolední mohli kopnout do dvou vrtulí a nahodit dvoje křídla, akorát celý den lilo jako z konve. A tak jsme nespěchali, protože představa, že rovnou z garáže vyrážíme v nepromocích, byla strašidelná.

Okolo šesté voda přestala padat, už se jenom držela na zemi a plány na cigánění hned vedle nejdelšího parkoviště naší domoviny (D1) už dávno vzaly za své, protože Fidel díky svým rodinným známostem domluvil využití chaty (skoro vyženěného honosného letního sídla) v obci Zlatkov nedaleko Bystřice nad Pernštejnem.

Nejdražší nám dali poslední sbohem, zamávali kapesníčkem a byli jsme v tahu. Cesta po nejdelším parkovišti naší země nebyla zadarmo, stačili jsme asi 4x zmoknout a 4x zase uschnout. Naštěstí benzínek je na něm dost, takže mírně zmrzlí dojíždíme k honosnému letnímu sídlu rodiny Fidelových. “Počkejte, vyndám vám kus plotu a zajedete na zahradu”, instruuje Fidel zbylé tři zidaninsty.

Na letošní tour jedeme sice tři, ale pro dnešek jsme dohromady čtyři. Sám Oberzidantechniker se totiž rozhodl ochutnat trochu letšního tripu, a tak první večer tráví s námi, škoda jen, že si zítra pojede po svém.

Zpět do Zlatkova: zidany zaparkovány, plot uzavřen, pivo nakoupeno v hasičárně a čumil otevřen. “Neplejtváme vodou, spláchne každej třetí, počítejte si to”, šikanuje majordomus.

Ráno moudřejší večera, zítra nás čeká pro změnu dálnice. Ale neklesáme na duchu ni na mysli! Albánie se blíží!

Pro letošní tour máme pro čtenáře malé zpestření zideníčků, zjistili jsme totiž, že Google translator umí albánsky, a tak se každý den naučíme jedno jejich slovíčko. Některá slovíčka se budou hodit, jiná budou v běžném životě naprosto zbytečná.

Startujeme důležitým slovíčkem Motoçikletë, což znamená zidan.

Jimbovo technické okénko pro dnešek: nebýt majitelem BMW R1150GS již druhým rokem, mohlo by mě překvapit, že po ujetí 66 km po dálnici a opětovném startu, objeví se za mnou modrý atomový hřib. Nepřekvapilo mě to, Schrödingerův olej se hlásí o slovo… Smích spoluzidanistů mě utvrdil v tom, že je vše v pořádku.

Počáteční stav tachometru: 130 756 km

Stav tachometru: 130 947 km

Najeto: 191 km

Spotřeba: 6,1 L / 100 km

A pro ty, kdo dočetli až sem, jsme připravili rubriku Merch, odkaz by již měl být aktivní v hlavním menu. Tam si můžete prohlédnout naše originální zidan tour cetky.

Zidan Tour 2024 – Albánie …zase, Prolog

V nějakém z loňských zideníčků jsme psali, že Albánie od nás ještě rozhodně nedostala poslední sbohem. Nebo možná nepsali, ale mysleli jsme si to. Takže ano, z nadpisu hádáte správně, jedeme tam zase! Ani letos se nesvezeme vlakem do Turecka a zpět, ani plavba do Maroka se nekoná. Sice o těchto destinacích žvaníme už třetí sezónu, ale pořád to nějak nevychází. Nevadí. Dáme si je …ehm… třeba příští rok.

Ačkoliv loňské Albánské off-dobrodružství bylo na příběhy bohaté dosti, neviděli ani nezažili jsme zdaleka vše, co jsme chtěli, natož co tato země nabízí. Ze zřejmých důvodů a zcela v rozporu s názvem vedla takřka celá trasa po silnici. A tak to letos nebude. Tedy pouze za předpokladu, že si opět nějaký německý (albánský) tank nebude hrát na hrdinu a nebude chtít porovnávat síly s jiným německým (českým) tankem. V plánu jsou trasy mimo trasy, cigánění na pláži i u termálních pramenů, výjezdy na albánské masivy, prozkoumávání vojenských základen, jakož i cesty malebnými albánskými údolíčky s tekoucími bystřinami.

Další změna se týká obsazení, Král Zidan IV. Krutý i Zidanchamon I. zůstávají, poctít svou přítomností se je však rozhodl jeden z otců zakladatelů zidanské party, sám Ministr pro Zidan. Nepojede tak Afrika a jedno GS, ale přidá se další, sic o něco menší, německý tank – BMW F650GS, kterého se před velkou tour ujímá právě Ministr pro Zidan od Zidanchamona I.

My se nudit určitě nebudeme, ale neboj, ctěný čtenáři, i ty si určitě přijdeš na své! Vybavení válečného zpravodaje je již připraveno podávat aktuální informace z frontové linie.

Jen ze začátku budou zideníčky trochu monotematické, jelikož jsme stále nevyřešili, jak překlenout tu nejhorší část cesty – dálnici. Loňské nadávání jsme už zapomněli, a tak letos pojedeme po dálnici ještě dál – až na makedonské hranice (asi 1200 km).

Tak se pohodlně usaď, již 8. 5. 2024 si budeš moct přečíst první zideníček.

Albania 2023, Dita 15: Epilog

9. 7. 2023

Ranní koupačka v pískovně Halámky byla epesní, jen by nám k tomu nemusely vyřvávat dvě rusácké rodiny od rána popíjející stakany. Dnešek už byl pohoda, domů to bylo okolo 200 km, což je v našem celkovém nájezdu kapka v moři.

V posledním zideníčku je místo pro zhodnocení celého výletu. Tak tady je.

V Albánii, která byla naším hlavním cílem, je nutno vypíchnout několik věcí.
Je to krásná země, kterou úplně zbytečně ničí človek svou leností a neandrtálstvím. Neexistuje místo bez odpadků. Sice je vidět, že v turističtějších oblastech už se albánci, zřejmě pod tíhou západního turismu, snaží trochu uklízet, ale to je tak na pár hezkých fotek. Stačí se s foťákem otočit o 180 stupňů, kde se pravděpodobně bude nacházet skládka, v lepším případě kontejnery přetékající netříděným bordelem. Fidel to u jedné z takových skládek v národním parku trefně okomentoval: “To je jako kdybys přijel na Pravčickou bránu a vyblil do ní kontejner plastu, to není o tom, že nemůžeš, ale prostě něco takovýho neuděláš.”
Naproti tomu jsou albánci velmi milí a pohostinní lidé. Ostatně jako i jinde na Balkáně. Po celou dobu jsme se nikde necítili ani trochu nebezpečně. S výjimkou albánských silnic samozřejmě, ale o těch bylo již v zideníčcích napsáno dost.
Fidel: “Jak jsme jezdili od dvora ke dvoru, když jsme se snažili opravit tvýho zidana, nikdy bys tam sám nezajel, protože to tam vypadá tak, že se odtamtud už nedostaneš. Že tě rozřežou a prodaj’ na orgány, ale pak se na tebe smějou a přinesou ti zmrzlinu.”
Prostě jiný svět, sic jen 1200 km od nás.
K dopravě však ještě poslední zmínka, přecijen jsme strávili většinu času v sedle našich strojů:
Tam, kam si myslíš, že se dostaneš za půl hodiny, tam jedeš 3 dny, a tam kam si myslíš, že pojedeš 3 dny, tam jsi za 20 minut.
Ve srovnání s dobou před deseti lety, kdy tu byl Jimbo poprvé, je to úplně jiná země. Pořád sice divoká, ale je vidět, že albánci se čím dál tím víc přizpůsobují západnímu turismu. Stále pracují na infrastruktuře, bourají pomníčky Hodžova režimu, bunkry, kterých je zde znatelně méně než bývalo. Staví silnice, dálnice, tunely, opravují budovy, přibývá možností platby kartou i bankomatů a k našemu velkému překvapení, v podstatě všichni mladší obyvatelé mluví obstojně anglicky. Ještě mají před sebou však velmi dalekou cestu. A je to tak dobře, protože jenom tak může člověk nasát tu správnou atmosféru nekonformního světa s nezištnými lidmi, kteří jej nechtějí na každém kroku obrat o co nejvíc peněz, jak to už známe například z Chorvatska.

Dále je třeba zmínit Kosovo, které, ač bylo pro nás tranzitní zemí, pozvedalo obočí většině cestovatelů, o které jsme zavadili. Přestože naše média hovoří jinak, situace pro obyčejného človeka je tam z hlediska bezpečnosti naprosto klidná. Ve srovnání s dobou před deseti lety zmizely zátarasy na mostech v Kosovské Mitrovici, aut bez SPZ jezdí méně, i když pořád dost, a pro turistu to tam není o nic nebezpečnější než v Albánii.

A co se nám na cestě nejvíc líbilo? Jednoznačně příroda. Když se podaří se oprostit od všudypřítomného nepořádku, dostane se návštěvníkovi všechno. Louky, lesy, skály, řeky, dechberoucí výhledy, zima, vedro, hory, mokřady… A nám, zidanistům, albánská “SHčka”, tedy cesty, které mohou být totálním offroadem, ale i asfaltkami skoro bez provozu, kde srdce zidanistovo zaplesá. Tento fakt nám nedokázali zprotivit ani albánští řidiči.

Nakonec bychom rádi poděkovali našim zidanům, že nás bez poruchy nezpůsobené třetí stranou bezpečně dovezly domů. Obrovské díky patří Jimbovu baworáku, který vyhrál souboj s Mercedesem a s přidrátovaným vstřikem dojel další tisíce kilometrů. O Fidelově Hondě není co psát, dostála svému jménu, nechá si líbit úplně všechno, neremcá a jede.

Zároveň bychom rádi poděkovali i našim drahým polovičkám a ratolestem, které jsme nechali v domovině, za to, že nám tuto cestu umožnili. Snad se o nás moc nebáli a zideníček i jim každý den udělal radost.

Všechny čtenáře zideníčku moc zdravíme, děkujeme za přízeň, a budeme se těšit u dalších dobrodružství. Od klávesnice se loučí Jimbo & Fidel.

Stav tachometru 130 075 km, najeto 186 km, celková průměrná rychlost 61 km/h.

Pivo dáme doma, od čumila si dáme chvilku pauzu.

PS: ještě malé statistické okénko:
Celkem ujeto 4124 km.
Spotřebováno 286 litrů (BMW) a TBD litrů (Honda) benzínu.
2 dny a 19,6 hodiny čistého času v sedle.

Co jsme ztratili, rozbili, případně někde zapomněli:

  • 1x píchlá guma hned v Maďarsku
  • 1x zapomenutá powerbanka s nabíječkou v kempu u Skadarského jezera
  • 1x uklepaná mlhovka z BMW
  • 1x odřené Ferrari
  • 1x přepálený gumicuk
  • 1x prostřílený kanystr na vodu
  • Cca 18 kg sraženého, rozplácnutého, snědeného, otráveného a upáleného nebo jinak zmasakrovaného hmyzu