Večerní posezení u ohně bylo ozvlášťněno návštěvou místního myslivce opásáného brokovými náboji s brokovnicí v ruce, který přišel se slovy: „Neviděli jste tu kachny?“ Neviděli, tak jsme alespoň pokecali. Po hodince se už za úplné tmy přesunul na druhou stranu rybníka. Výstřel ale nepadl. Kachny co tam byly, uletěly, tak řekl že na to sere a odjel. My vesele pokračovali popíjením horilky u ohně a kolem půlnoci jsme to zabalili taky.
Oberzidantechniker pospíchal domů kvůli oslavě narozenin jeho staršího potomka, takže už v 11 dopoledne se ozve „Už?“ Balíme, sedláme oře a kloužeme se blátivou cestou zpět na asfaltovou komunikaci a hurá ku Praze. I dnes máme krásné počasí, takže se nám jede parádně. U Sedlčan se Zidanchámon I. dožaduje pauzy na cígo, jenž Oberzidantechniker už považuje za moc velké zdržení, a tak se s ním loučíme a do našeho domovského města příjíždíme v půl druhé jen ve dvou. Deratizujeme se a jdeme nad pívem dopsat tyto řádky, politovat zjeleného Krále Zidana IV. Krutého a finálně zhodnotit tento výlet.
V posledním zideníčku je již tradicí zhodnocení celé tour. Slovo tedy od Zidanchámona I. dostává Král Zidan IV. Krutý, ač z ní zažil vlastně jenom půlku, pořád je to ale víc než on (o kousek). Původně jsme říkali: „Pojedeme do Košic, odtamtud se budeme vracet a otestujeme interkomy.“ Jak už je naším zvykem, dopadlo všechno úplně jinak. Když už jedem do Košic, byl by hřích nezajet na Ukrajinu. Bylo třeba ověřit, jestli a jak se tam situace změnila od návštěvy Jimba s Donem v roce 2024. Tentokrát jsme tam najeli méně kilometrů, o to byly ale výživnější. Nedobrovolně jsme si tam prožili nejeden offroad, okusili trochu z pravého ukrajinského podzimního počasí a měli možnost pokecat s místními, nechat tam trochu peněz a tím je alespoň podpořit. Čistě subjektivně je tam méně checkpointů na silnicích, bohužel náhrobků na návsích a náměstích neubylo, spíš naopak. Situace je na Zakarpatí jako obvykle klidná, v každém městě je ale přítomnost války stále cítit. Jednak jsou venku převážně ženy s dětmi a starci, jednak náhrobky a konečně na sloupech jsou směrovky k nejbližšímu úkrytu přesto, že nálety v této oblasti prakticky neprobíhají. Sirénu jsme neslyšeli ani jednou. Opět čistě subjektivně i kontrola na hranicích je složitější na straně slovenské než na té ukrajinské.
Původní destinací bylo Slovensko, protože jsme z něj vlastně nikdy tolik neviděli. A tak to zase zůstalo. Velkou radost nám udělala Dukla i Tatry, ale kvůli nepřízni počasí a i kvůli útoku na jednoho ze zidanistů jsme jej v podstatě proletěli tak rychle jak se dalo. Opepřením konce bylo setkání s Fidelem na jeho haciendě a dojezd domů již za tepla a sluníčka. Nové Interphony jsme, myslíme, důkladně otestovali a recenze na ně bude rychle následovat. Již nyní však můžeme říci, že si je necháme. Mají své mouchy, ale s předchozí řadou se srovnat nedají.
Děkujeme všem čtenářům za přízeň a doufáme, že nám ji zachováte i na příštích tours. A kam pojedeme? Jak? Na čem? Kdy? Kdo? To je ve hvězdách. Opět je plánů dost, ale realizace je, jako obvykle, trochu složitější.
S heslem: „Zidanům zdar, jelenům zmar!“ se loučíme.
Stav km: 55109
Ujeto: 145 km
Celkem najeto: 1544 km
Jimbo najeto: 694 km
Motorku !