Ráno jsme se vzbudili kolem 8:30 a venku bylo 7 stupňů. Pírko spal v patře číslo 1, Don v přízemí. Zároveň Donovi nad ránem došlo, proč je přístřešek patrový, a proč má vytahovací žebříky. Že by ochrana před medvědem?! Po rychlé snídani nabalujeme zidany a čeká nás cesta dolů po mokré louce, kde cesta končí v bahně. První se vrhnul dolů Pírko. Statečně bojoval co to šlo, a až ke konci travnatého úseku vzal brázdu, kde zidana naprosto ladně odložil do trávy. Naštěstí bez újmy. Takže zvednout stroj a bojovat dál. Uff, jsme na asfaltu. Bahno z nás lítá na všechny strany, než se dostaneme k silnici. Bohužel tento bordel se nás drží celý den a od kolen dolu vypadáme jako bychom se brodili v hnoji.
Dnes nás čeká přesun do Orlové, kde máme v plánu navštívit Donova přítele – Pavla. Pavel s nadšením odepsal na dotaz, zda ho můžeme obšťastnit naší přítomností. Do Orlové to máme 90 km a cesta pěkně ubíhá. Je i cítit, že venkovní teplota jde pomalu nahoru. Pavel je pohodový chlapík, který rád sbírá veterány. Provádí nás po garážích, ukazuje veterány, motorky a jiné další vehikly.
Zlatým hřebem prohlídky je Royal Enfield, který má naftový motor. Když Pavel viděl náš úžas, tak s chutí tento hulící stroj rozvášnil a nastartoval ho. Motor blafnul na první šlápnutí a z výfuku se vyvalil černý dým a smrad. Jelikož je v garáži motorka postavena kolmo zadní částí ke zdi, tak je na omítce velký černý flek od spalin z výfuku. Evidentně nejsme první návštěva.
Čas nás nutí jet dál, a tak po rozloučení kopáme do vrtulí. Čeká nás přesun 200 km k Fidelovi do Pikárce (letní sídlo Zlatkov). Pírko pronese velmi zajímavou myšlenku. Až vyrazí Fidel z Prahy do Pikárce, tak bychom se sním mohli spojit přes aplikaci Wave a můžeme se všichni společně bavit přes nové Interphony.
Nové interkomy, které testujeme, disponují funkcí VoIP (Voice over internet protocol). Je k tomu potřeba stáhnout aplikaci, která se propojí s jednotkou na helmě. Následně se přes aplikaci vytvoří skupina, a do té se pozvou další jezdci. Vše je podmíněno připojením telefonu na datovou síť. Jsme všichni online a může probíhat konference mezi jezdci, kteří jsou od sebe stovky kilometrů daleko. Navíc lze v aplikaci vidět živě polohu jednotlivých jezdců. Jako bonus se do skupiny připojil i Jimbo, který si vychutnával pohodlí domácího gauče po repatriační jízdě přes noc, z předchozího dne ze Slovenska. “Jako musím uznat, že bych nepoznal, že jedete na zidanech,” pronese do konference Fidel, který drtí páteční provoz z Prahy na D1. Vývojáři z Itálie zde udělali značný posun v kvalitě zvuku a hlavně v redukci šumu v helmě. Zvuk je čistý, kvalitní a přenáší jenom hlas bez rušivých elementů.
Po cestě se domlouváme jak provedeme nákup. Fidel zajistí jídlo a Pírko s Donem si nakoupí pivka a jídlo na snídani. Zároveň v pravidelném rytmu zaznívají nadávky na řidiče, kteří se na silnici chovají nečestně. Hlavně na D1.
V Boskovicích uděláme rychlý nákup a do Zlatkova už nám chybí jenom 40 kilometrů. Jakmile slunce zapadne za horizont, tak Pírko s Donem zaparkují zidany na zahradě u letního sídla Fidela. Zde už na náš čeká hotové maso z kontaktního grillu a domácí okurky. Vřelé díky Fidelovi za pohoštění. Už se z toho stala tradice, která nám velí, že při návštěvě Zlatkova musíme zavítat do místní hasičárny, kde točí jedenáctku Rychtářa (slang místních). Takže po jídle zvedáme kotvy a přesouváme se do útulného prostředí místního SDH, kde večer slavnostně zakončíme.
Jimbovo odtahové okénko: Při nakládání zidana na policejní stanici se Míša s Jindrou podivovali tomu, co se mi stalo. Snědý policajt pozorujíc pokusy o shození zidana ze stojánku povídá: “Tak na chvíli ztichněte, je uslyšíte.” A taky že jo, všichni jsme oneměli a z nedaleké louky se ozývalo až hrozivé svolávání jelenů. Takové podivné kručení, které přecházelo v další divno zombie zvuky. “Ty vole rychle pryč,” ozvalo se ze strany formanů. Zidan v rychlosti naložen za dvojkabinu odtahovky, prázdný vozík opět zapřáhnut a hyjé. Míša si zas lehnul na lůžko, Jindra řídí a čile se bavíme o všem možném, jsme očividně dost podobní pacienti. My máme motorky, oni jezdí závody v autech, zajímá je válka, zbraně, letadla, historie a vlastně cokoliv armádního. Jindra dokonce sloužil. Debata pokračuje celou noc, kluci si kvůli vyčerpání kousek za hranicemi vyměnují role, jen já zůstávám trpět naraženinami na předním sedadle. O D1 jsem si myslel, že je celkem modernizovaná, ale ten pravý pruh už je zase úplne v háji. Odtahovka po něm skáče jak na roletě, nájezdová brzda prázdného vozíku se tomu zezadu směje a moje rameno a žebra z toho nejsou vůbec nadšená. No nic, nějak se to vydržet musí. Věděli jste, že slováci makají na silnicích i v noci? Kéž by si z toho naši stavaři vzali příklad. Ve 4:00 přijíždíme značně použiti před dům a skládáme zidan. Hoši mi jej kvůli mé zkriplenosti natlačili do garáže a dali na stojánek. Já je obdařil samolepkami z Alžírskaka, s díky jsme si podali ruce a odfičeli pryč. Jedou ještě domů někam k Budějcům. Doufám, že dojeli v cajku.
Po probuzení se vydávám na naši chirurgii se slovy: “Já vím, že mě tam vyšetřili, ale na východě Slovenska má život jinou cenu, tak do mě radši taky pošlete pár roentgenů, prosím,” vstupuji do ordinace. Zde jsem ujištěn, že zlomeného nic neni a bude to dobrý. Kdybych měl prý vnitřní krvácení, už by se to za ty dva dny projevilo (:-D).
Dostávám místo trojcípého šátku ortézu a mažu na pivo. Co taky jiného dělat. Zdravím do Pikárce, přeju úspěšnou hasičárnu a gratuluji ke shledání s Fidelem, kterého jsem dnes slyšel pouze virtuálně.
Stav km: 54821
Najeto: 318 km
Stav km odtahovky: 339982 – 340601
Najeto odtahovkou: 619 km
Stav horilky: 1,75 L
