19. 5. 2026
Noc byla příjemná, dostali jsme celý dvoupatrový apartmán. Ve spodním patře kuchyň s jídelním stolem, obývák, ve kterém by se vyspali další tři lidi, koupelna a ložnice se dvěma postelemi. Tu obsadil Jimbo s Pírkem a Fidelovi nechali celé horní patro, kde měl privátní koupelnu s vanou a king size postel na vyvýšeném patře. Problém občas byl se v baráčku najít. To vše za 110 EUR je dobrej deal. Ráno udělal Pírko míchaná vejce, pak jsme se domluvili na free late checkoutu na recepci a vyrazili aspoň na chvíli na pláž. Moře bylo asi 500 metrů, teplota vzduchu ideální, voda příjemně osvěžila. Když nás přestalo bavit sledovat rodinky, jak se tu válí na hotelových lehátkách, vydal se Jimbo hledat pivo. Bohužel však nebyl úspěšný, a tak jsme vyrazili zpět na hotel, ať odjedeme co nejdříve. Bohužel střízliví.
Čas se nám zde kvapem krátí, za pár dní máme plout zpět přes moře, a tak potřebujeme nahonit nějaké kilometry. Přejíždíme celou Jerbu k trajektu, kterým jsme pluli včera, máme štěstí a zrovna připlouvá.
Pak už se vlastně nestalo vůbec nic zvláštního. Pokoušíme se dostat co nejblíže Tunisu, máme v okolí v merku ještě nějaké body zájmu, ale vzdálenost je obrovská.
Všechny vzdálenosti tady jsou pro Evropana nepředstavitelné. Včera jsme jeli v podstatě z Prahy do Berlína a z Jerby je to do Tunisu jak z Prahy k Baltskému moři. Navíc jsou cesty veskrze rovné, takže vlastně strašně únavné. Volíme okresku místo dálnice, protože z dálnic nám vždycky třeští hlava. Po 150 km opět na té placce začalo tak foukat, že se skoro nedalo jet, to jsme fakt mohli jet po dálnici. Prstem po mapě nacházíme jakousi slepou cestu až na břeh moře, na jejímž konci stojí nějaká pevnost. Prověříme, zda by se v ní nedalo cigánit a pokud to nepůjde, pojedeme někam na hotel.
Cestou okolo rodinky Tunisanů, co tu na háku trápí staženou ovci, vjíždíme rovnou mezi stěny stovky, možná tisíce, let staré pevnosti.
Široko daleko nic není, nikam se nám už nechce, takže rozhodujeme, že sníme zbytky zásob. I těch, které byly určeny jako záložní. Tunisani už si ovci odnesli do svého příbytku a teď se na zbytcích krmí toulaví psi. My se snažíme ve větru vařit různá instantní jídla a asi se brzy vydáme na kutě.
Neujeli jsme toho mnoho, ještě nám asi 400 km zbývá. Čas je naším aktuálním nepřítelem. Ráno snad vstaneme alespoň tak brzy jako na Rommelově cestě a vyrazíme zpátky na větrnou planinu směr hlavní město.
Stav km: 149175 km
Najeto: 229 km
Stav čumila: 0,4 L
