Algeria, Tunisia 2026, Jour 7: Návštěva lepší společnosti

12. 5. 2026

Opice nepřišly. Už jsme asi moc unavení i na chlastání. Tak to zkusíme zase dneska večer. Ráno jsme po sobě v rámci možností uklidili luxusní 120m byt a vyrazili už směrem od moře do vnitrozemí. 

Jimbo ještě dolil Schrödingerův olej, protože si jako vždy nebyl jist, zda tam je nebo není. Odhadl, že 4 velké panáky budou pro zidana tak akorát. Paní domácí nám při zalévání rajčat otevřela vrata a my vyrazili od moře po silnici  CW137 směr město Djemila. Mapy.cz sice říkaly, ať to vezmeme po větší, oranžové silnici, ale my jsme řekli ne. Tahle malá žlutá bude určitě pořádně zidanská cesta. Mapy nám to daly jako obvykle sežrat, takže hned nájezd na tuto silnici v nestřeženém okamžiku změnily tak, že nás poslaly do lomu a na skládku. Asi nás lomový offroad a smrad měly odradit. Přeci jen to bylo 89 km. Zidani se ale nikdy nevzdávají, vydrželi a vyplatilo se to. Úzká cesta se táhne přes vrcholy hor, takže je to zatáčka za zatáčkou. Stačí pár kilometrů a od nuly jezdíme najednou v 800 m. n. m. Koch střídá koch, hlavu si můžeme ukroutit. 

Sice za každou zatáčkou čekáme Ramize v mercedesu, a několikrát se i k tragédii opět schyluje, ale stojí to za to. Po cestě díky jejímu charakteru skoro nikdo nejezdí, tak máme v celkem klid. Je tu hodně armádních outpostů, ale všichni nás zdraví, salutují a kolikrát i jako děti naznačují pravou rukou, že jim máme na volnoběh vytočit motor. Přání ochotně plníme. Jen když zrovna zastavíme na místě mezi dvěma základnami, moc se jim to nelíbí a voják s AK-47 v ruce na nás z dálky křičí, ať jedeme pryč. Později jsme se dozvěděli, že tolik základen se stálou strážní službou je tu proto, že se tady často pohybovali teroristi. Dneska už je to prej ale OK. Tak snad v pohodě.

Na jednom z kochů obdivujeme Barrage d’Erraguene, tedy rozlehlou přehradu s krásně tyrkysovou vodou, když tu přes jeden záliv, slyšíme burácení zidanských motorů. K tomu patří jedno malé vysvětlení. Mnoho lidí nám říkalo, a taky jsme si uvědomili, že to vlastně víme, že se v těchto dnech koná obrovská celoalžírská zidanská akce. Jmenuje se Algeria Bike Week a organizuje jí místní obrovský motorkářský klub Live To Ride DZ. Víme o nich již od loňska, a když jsme se dozvěděli, že jejich tradiční akce je tu v době, kdy tu jsme také, napsali jsme na jejich stránku, aby poslali nějaký itinerář cesty. Bylo to trochu složitější, ale ozval se nám Kader a posílal fotky kde jsou. Bohužel máme úplně opačný plán cesty. Oni dnes jedou do Bejaji, my z ní včera vyjeli. Ale zpět k vesničce Erraguene, od které z dálky slyšíme burácení zidanů. Máme to po cestě, rozhodli jsme, že se mrknem na to místo, kde se to zidanama hemží. Stejně jsme neměli jinou možnost, neboť místní policie tu řídí dopravu a odlifrovala nás tam.

Na kopečku nad vesnicí se u jakéhosi domu sjelo na 60 zidanů a my se okamžitě stáváme atrakcí. No a kdo byste řekli, že je organizátorem této skupiny? Zmíněný Kader samozřejmě. Jak neuvěřitelná koincidence. My si náhodně vybereme trasu, ačkoliv nevíme, zda bude vůbec sjízdná, je skvělá a při nějakém náhodném zastavení slyšíme motorky, abychom zjistili, že je to ten chlápek, se kterým si Jimbo píše, a kterému ale napsal, že to nedopadne, protože se mineme. Setkáváme se jako staří přátelé, všichni se k nám hrnou ptají se co tam děláme, odkud jsme, jak se jmenujeme, jestli jedeme s nimi a na dalších 1000 otázek.

Chlápek z místní televize okamžitě odtahuje Fidela někam k výhledu na jezero, aby podal rozhovor, jiný z orgů nás zase zve na oběd. Jsme jejich hosty, provedou nás celým domem, přes modlitebnu až do velkého sálu – tělocvičny, kde jsou stoly a všichni zidanisté se tam krmí. Jsme usazeni ke stolu a dostáváme tradiční místní jídlo. Jde o kuskus se zeleninou a kuřecí maso. Prý se toto jídlo nějak pojí s touto vesnicí.

Okolo nás jedí místní příslušníci gangu, leckteří mají na svých vestičkách nášivku “Lifetime member” či “Captain” nebo jinou týmovou hodnost. Berou to tu fakt vážně, jejich cílem je Alžír, hlavní město, kde mají naplánovaný event na 3 dny. Budou tam prý stavět i stanové městečko, chtěji se přiblížit legendární akci Daytona Bike Week, která se tradičně koná v USA na Floridě. Letošní alžírský bike week je výroční, koná se již po páté a loni se prý sešlo na 1000 zidanistů. Je vidět, že celá akce je neskutečně organizovaná, každý z organizátorů má jasně danou roli. Třeba Kader uzavírá řadu, jedou s nimi mechanici, odtahovka a další doprovodná vozidla. Vše okolo jízdy je řešeno zeleňáky, tedy státní policií, která velmi ochotně a s úsměvem přispívá na svých zidanech k jedinečnosti akce. Opět kecáme se všemi okolo, obdivujeme vozový park, kterému jednoznačně vévodí BMW GS. Ještě než se všichni dají po jídle do pohybu, musíme dát další rozhovor do jejich jakési motorkářské televize (snad se k tomu dostaneme), a pak se se všemi 150x rozloučit, vyměnit si samolepky, nášivky, dokonce jejich klubovou vlajku jsme dostali. Toho si obzvláště vážíme!

Nadšeným místním dětem se asi 160x představujeme, ony říkají svá jména. Jeden z nich si z nás dělá srandu, že se jmenuje Mr. Bean. Je vidět, že ze zastavení zidanského gangu mají upřímnou radost. Vyměňujeme kontakty jak s místními, tak třeba i s portugalkou Natálií, která má v plánu letos dojet přes Libyi až do Egypta, zveme je do naší domoviny a nabízíme na oplátku stejnou pohostinnost, jakou nám dopřáíli oni. Postupně se pak řadíme do kolony zidanů a organizovaně odjíždíme. Všichni doprava, my doleva. Byl to nezapomenutelný zážitek a taky připomínka, že nezáleží na národnosti, věku, jazyku či místě, všude na světě jsou motorkáři bratři a rozumí si, protože jejich řečí je zidanština. 

Dnešní zážitek z návštěvy lepší společnosti sice nemůže nic přebít, ale i tak jedeme na původně plánované místo Džemila, kde se nachází další ruiny římského městečka vystavěného v 1. století našeho letopočtu. Před branou nás rovnou nějaký místní parkmeister velí na místo a slibuje, že bude za 120 Dinárů na zidana hlídat, aby se nic nestalo. Peníze za parkovné mu dáváme, načež se z ničeho nic objeví policejní Sprinter, ze kterého skáče jakýsi modrák. Je z nás zmatený víc než my z něho. Mluvil jenom francouzsky, a když zjistil, že řečí jeho kmene nevládneme, odběhl si do auta a vrací se zpět s potrhaným papírkem. Z něj pak čte:

“From where you go?”

Fidel odpovídá: “Bejaia”

“From go where?
Fidel: ”Bejaia”

“From when go?”

Fidel nasadí nechápavý výraz.

Modrák koukne do papírku a přečte:

“From to going? Bejaia, Dzemila, ?”

Fidel ukazuje na mapě město El Eulma, protože si to zkuste vyslovit.

“Hotel”

Fidel česky: “No tak to teda ty vole fakt jako nevim.” Hodí rukama a nasadí všeříkající otrávený výraz.

Jeho modrostvo to pochopilo, víc se neptalo a řeklo nám, ať převezeme zidany jinam, asi o 30 m dál. Asi to tam bude bezpečnější. Sic už máme sundané svršky, helmy zamknuté k Jimbovu zidanu, přejedeme těch několik metrů tak, jak to je a necháme to na ukázaném místě. Bengo si vyfotilo naše pasy, poděkovalo a pustilo nás dovnitř. Pak si šel dál dělat poznámky do svého bločku, ve kterém měl napsáno vždy jméno, SPZ a značku zidana.

My se jali prozkoumávat římské město, které mělo ve 4. století odhadem 10 000 obyvatel. Tato malá Zbraslav měla už tehdy kanalizaci, kostely, amfiteátr a spoustu dalších míst. Dneska už jsou z toho samozřejmě jen ruiny a to, co si lidé neodnesli na stavbu svých baráků v okolí tam teď chátrá, kálejí na to ovce a kozy a běhají po tom malé děti.

Osud hodný místa zapsaného na seznamu světového dědictví UNESCO. Nám se ale tenhle způsob turismu líbí, vstupné stoji 13 korun, můžem si du dělat co chceme, prolézat jak chceme a každému je to úplně u p… putna. 

Jelikož už se připozdívá, do vytýčeného cíle dnes ani v křeči nedojedeme. Bereme opět za vděk hotelem v El Eulmě. Fidel říkal, že by klidně teď dal za hotel i víc peněz, hrozně moc nám jich totiž zbývá. Bereme to nejlepší, co se tu dalo najít. I se snídaní to stojí 6500 DZD, tedy 650 Kč pro všechny. Zidany jsou v garáži a my se na pokoji opět pokoušíme o zítřejší opici. Čumila dneska asi požádáme o asistenci. Dnešek ukázal, že nejsme pacienti sami, to se musí oslavit!

Stav km: 147420 km

Najeto: 159 km

Stav čumila: 2,5 L

Zidani vs. ozbrojené složky Alžírska: 6:1. Celkové skóre 26:4