Včera jsme si řekli, že by bylo fajn, kdybychom dnes vstali a odjeli dřív než v poledne. Pak ale Don přinesl k ohni druhého čumila. Spát jdeme sice delší dobu před ránem než včera, ale jenom trošičku.
“Už?” Povídá Jimbo koukajíce na Dona, který nastartoval zidan okolo 12:15. Lehkým offroadem jsme spadli až skoro k Jablaničku jezeru a pokračovali směr Konjic. Zde se nachází bunkr bývalého vládce Jugoslávie, maršála Tita. Plán na jeho návštěvu však padl už večer, protože Jimbo vygooglil, že je otevřen pouze pokud si to domluvíme minimálně 24 hodin dopředu. Navíc mají prohlídky v 9 a 12 hodin, což bychom stejně my nedokázali stihnout. Sedli jsme si tedy aspoň do restaurace Neretva, kde nám žaludek zasytily čevapi, játra a pizza. Jimbo s Fidelem se ještě snažili vetřít do místního barber shopu pro přistřihnutí kštice, ale bohužel na ně neměli čas. Tak to budou zkoušet někde jinde.
Na hlavní cestě směr Sarajevo však zidanská parta nezůstala dlouho, hned v Konjicu se vydala dále proti proudu nádherné a studené řeky Neretvy do hor po cestě R-435. Tuto cestu již skoro všichni dobře známe, vede k Boračko jezeru, hojně navštěvovanému turisty pro svou křišťálově čistou vodu.
Cesta vede zákruty a vracečkami na všechny strany. V jedné z nich dojíždíme pickup značky Ford Ranger, který do zatáček jede hrozně pomalu, ale na rovině na to šlape a jede prostředkem, takže je prakticky nemožné jej předjet. Don to v jedné zatáčce zvládnul a Jimbovi následně ohlásil, když bylo z protisměru volno, aby jej mohl předjet i on. Na něj se však řidič Rangeru s rakouskou značkou nalepil a nehodlal nechat předjet zbylé dva zidanisty. Netušil, že zidani mají teknolódžia a mohou si spolu bezdrátově povídat!
“Mám chuť najet na střed, zpomalit ho a udělat prostor pro vaše předjetí,” povídá v jednu chvíli Jimbo do interkomu směrem k Fidelovi s Pírkem.
“Hele, tak já jedu dopředu a řeknu vám, jestli jede něco proti,” promptně chytá hozenou rukavici na čele jedoucí Don. V tu chvíli již Jimbo najíždí doprostřed silnice a mírně zpomaluje.
Na Donův rozkaz: “Volno,” zatáhne Fidel za plyn a předjíždí zamknutého Rangera i Jimba. “Jeď, jeď, jeď,” ozve se z chvostu od Pírka směrem na Jimba, když se dostane při předjíždění na rakušákovu úroveň. Jimbo visí na zrcátkách, vidí, že situace se vyvíjí přesně dle domluvy, zrychlí na max, předjíždí Fidela, který zas zpomalil jemu. Pírko už je před Fordem a celý manévr je úspěšně dokončen. Rakušan dostal cennou lekci, že vyjebávat se zidany se opravdu nevyplácí!
Dále pokračujeme po bezvadné silnici, míjíme Boračko ježero a hltáme jednu zatáčku za druhou. Nahoru, dolů, výjezdy, sjezdy, vracečky, silnice skoro prázdná, vrásky na čele občas dělají jen nečekná místa, kde je asfalt podemletý a silnice tak spadlá o několik metrů dolů.
Trasu jsme naplánovali už večer přes Kalinovik do Foči, mapy.cz ale stále odmítaly použít žluté nejpřímější cesty. Donutili jsme je k tomu, což se ukázalo jako výborný nápad, čekala nás offroad vložka z vesnice Argud až do Kalinoviku. Tohle však mapy.cz fakt vědět nemohly, typ je tam stejný jako kterákoliv jiná žlutá silnice.
Cestou míjíme spadlý most nad průzračnou říčkou Ljuta, na který někdo postavil dočasný pontoňák. Vůbec jsme dnes viděli spoustu zajímavých nejen silničních mostů. Skoro by to chtělo zas obnovit loňskou létající rubriku z Albánie.
Na konci Kalinoviku je nějaká otevřená brána, vedle které stojí strážní domek. To pochopitelně upoutá Jimba, a už tam točí řidítky. “To bude určitě zajímavý, kdyby to byl aktivní vojenskej prostor, tak by přece byl určitě někdo na bráně, žejo?” Nebylo, ve starých kasárnách momentálně bydlí krávy a zbytek prostoru, kde by to možná stálo za to, je obehnán plotem. Ten je sice na mnoha místech spadlý, ale na urbex bohužel nemáme čas.
Chceme totiž vidět Pješčane Piramide (https://mapy.com/s/megemuzeta). K těm už je to kousek. Jedná se o skalní pískovcové útvary, které erozí “vyrostly” do vysokých “stalagmitů”. Je to takové malé, hodně malé, Colorado. Na fotkách to vypadá větší, než to ve skutečnosti je, ale stálo to za to, matka příroda dokáže vždycky překvapit.
Jelikož už se připozdívá, je třeba najít spaní. Volba padla na kemp kousek za Fočou, mají tu chatičky a hlavně je třeba kromě duše čistit i tělo. Poslední sprchu jsme měli ve Zlatkově u Pikárce, když teda nepočítáme tu na pláži v Chorvatsku. V kempu Drina, u stejnojmenné řeky, nás vítá milý Filip, který hned ukazuje, kde můžeme bydlet, kolik to stojí, a ptá se, co si dáme k večeři. Umí napůl česky, očividně je tohle hojně navštěvovaná oblast našimi krajany. Dalších několik zidanistů z domoviny i ze Slovenska je toho důkazem. Večer se bavíme s Brňáky, co bydlí v chatkách vedle nás, čumil čumí a Don už zase začíná bejt chytrej. Tak toho radši asi brzy necháme.
Zítra se vydáme směr severovýchod, nechte se překvapit, kam nás vítr zavane. Jediné, co můžeme prozradit, že minimálně odpoledne nebudeme moc na signálu. Držte nám palce, abychom konečně dokázali vyjet v rozumný čas.
Stav tachometru: 144240 km
Najeto: 196 km
Stav čumila: 2,5 l (a klesá)
Dobra piramide!
♥️
Krom toho zmuchlanyho papiru od sekany na zacatku moc krasne fotky!