Je přesně 8:30, když loď Almariya Limasol, dříve Nord Gotlandia Visby, přiráží na břehu Pyrenejského poloostrova. Zkušení námořníci vědí, že není kam spěchat. Bude to trvat, než vyparkují auta a bude možné vyjet zidanem z útrob paluby č. 3. Noc byla celkem dobrá, nic moc nás nebolí, ve spacáku na karimatce zima nebyla.
Nakonec bylo všechno rychlejší, než jsme čekali. Nikdo totiž v přístavu nezdržoval, nikdo nikoho nezastavoval, nechtěl po něm pas atd. Od lodi je to na celnici celkem kus cesty, Jimbovi se podařilo vytlačit zidana a sjet po padacích dveřích na pevninu, ale dál už to nebylo tak jednoduché, přišel na řadu opět známý trik s Pírkovou nohou. V miniaturní rychlosti to ale není tak jednoduché, takže Pírko vymyslel, že bude tlačit svým padacím rámem. Toto vylepšení se již v praxi osvědčilo, dneska to ale moc nešlo. Udělal s ním díru do kanystru s vodou a ohnul si mlhovku. Zidan protestoval, ale nakonec naskočil. Celní kontrola proběhla mávnutím dvou rukou, první při kontrole pasu, celník uzřel pas s nápisem Czech Republic a ani jej neotevřel, druhý, co kontroluje zavazadla, mávnul znuděně a jal se dávat gumoléčbu Alžířanům s věcmi narvanými auty. Co k nám vozí je záhada, jeden měl třeba plný kufr prázdných kufrů. Jiný táhl dodávku plnou starých dek.
Z Almery nás čeká ještě cca 200 km přejezd do Malagy, kde odevzdáváme zidany. Záměrně jsme si ale nechali rezervu a odevzdáme je až zítra. Sice máme opět jeden mírně zkriplený zidan, ale vy byste vynechali národní park Sierra Nevada? My teda ne! Na rychlo hledáme co nejzatáčkovatější cestu skrz hory a jedem. Nemáme žádné jídlo ani pití a nějak nám nedocvaklo, že ve Španělsku taktéž slaví svátek práce. Existuje snad nějaký svátek, který Španělé neslaví? Všechny obchody jsou zavřené, na ulicích není ani noha a možná i proto byli ti celníci tak znudění. Naštěstí po cestě objevujeme malý magazin s otevřenými dveřmi. Dost nepříjemná prodavačka s odporem k práci neochotně namarkovala bagetu, opravdovou šunku a opravdový neplastový sýr! Blaho pro chuťové buňky po 14 dnech! Za nekřesťanských 10 EUR to stálo, i když jsme za to včera žili celý den!
Ani se nenadáme a už stoupáme po uzoučké serpentinové silnici A-337. Dole byla cedule, že průsmyk je otevřen, záhy jsme zjistili proč, nejvyšší bod této silnice leží ve 2040 metrech nad mořem (dle Pírkových hodinek). Impozantní výhledy na přírodní krásy národního parku by neměl minout žádný návštěvník. Palmy střídají borové lesy, všude potkáváme desítky zidanistů, všichni svědomitě zdraví. Kdyby tak tušili, že posledních 14 dní jsme byli na jiném kontinentě a žádného zidanistu nepozdravili.
Letíme sem a tam s rohlíkem v helmě, u cedule 2000 m.n.m. samozřejmě lepíme samolepku stejně jako trio zidanistů na Harleyích. Další samolepku jsme si vyměnili na důkaz česko-španělského zidanského přátelství. Z vysokých hor padáme dolů přes benzínku, kde Jimbo opět tankuje do nastartovaného zidana (ani tady to nikomu nevadí). “To je peněz!!! Já chci zpátky!” Brečí Pírko při placení, Jimbovi taktéž tečou slzy smutku při pohledu na účtenku. Mimochodem, v Alžíru jsme nikdy účtenku nedostali, vůbec za nic, nejen za benzín. Za horami se rozprostírá nekonečná rovina, přestože stále oscilujeme ve výšce okolo 1000 metrů. Rovina nás nebaví, té už bylo dost, vjíždíme na jinou silnici přes město Guadix a La Peza směrem na Granadu. Žaludek naplnil sic drahý, ale neskutečně dobrý vepřový guláš a bageta v restauraci u benzínky. Ani jsme netušili, do jaké parády právě vjíždíme. Do Granady je to asi 40 km, ale je to 40 km zatáček, a jakých!
Zidanský ráj! Opět nešetříme superlativy, jak dobře jsme s cestou udělali. V národním parku už nejsme, a tak po cestě hledáme příhodný cigánplatz, přestože to ve Španělsku asi není úplně povoleno. Jedno místo za jakýmsi starým bistrem jsme našli, ale zatáčky jsou zábavnější, jedeme dál! Zkusíme v Granadě nabrat pivo a vrátíme se zpátky, tohle si musíme projet ještě jednou. V magazinu u benzínky se zadařilo, máme něco málo na snídani a Pírko má opět spolujezdce, tentokrát španělského jménem Victoria Málaga. Je krásně, vedro, Jimbův zidan se již dost přehřívá, je čas vpálit zpět mezi skály. 30 bezvadých kilometrů stahujeme poserproužky na totální minimum. Na cigánplatzu pivo v židličkách zařídilo správnou zidanskou pohodu.
Pivo máme, víno čumí do kufrů, nic ostřejšího jsme za ty ceny tady nekupovali.
Předpověď počasí na zítra sice není úplně růžová, tak nám přejte, abychom do Málagy nemuseli 180 km po dálnici a nevraceli zidany za deště stejně, jako když jsme je přebírali.
My zase ještě ze Španělského cigánplatzu přejeme šťastnou cestu dvěma zidanům – Donovi a Rafovi, kteří zítra vyráží na kratší tour po Bosně a Hercegovině. Určitě budou taky psát zideníčky, abychom i my mohli být s nimi. Štafetu jim finálně předáme v sobotu, kdy budeme publikovat zřejmě poslední příspěvek, tedy Epilog.
Stav tachometru 141277 km
Najeto: 254 km na 3 roztlačení
Počet dní abstinence: 0
Stav čumila: 0 l
Abyste nepřišli v tomto zideníčku o něco alžírského, tak tady je malé technické okénko ohledně vozového parku v největší africké zemi:
O alžírských řidičských schopnostech jsme toho nenapsali úplně moc Věřte, že to bylo pořádné peklo. Nyní se podívejme, v čem tohle peklo páchají. Nejběžnějšími vozy jsou jednoznačně francouzské značky, jezdí tu Citroeny, Peugeoty, Renaulty snad ze všech let. Naprosto běžně potáte Citroen 2CV, neboli Kachnu, a za ní jede nové Berlingo. Všechny vozy jsou domlácené, jak ty staré tak nové. Často je s podivem, že ta hrobka vůbec ještě leze. Dodávkám i autobusům se nezavírají dveře, některé samochody dveře ani nemají. K tomu se přidávají skútry (polozidany). Často u nich ani není poznat, jaké jsou značky, obvykle jim chybí celý předek včetně světla, jsou oholené na kost stejně jako některá auta. Majitelé je udržují v provozu tak dlouho, jak jen to jde. K vozům TPCA se přidávají Toyoty, méně pak Hyundaie. O autobusech Toyota Caster jsme již psali, MHD (dá-li se tomu tak říkat) často obsluhují vysloužilé autobusy Hyundai. Silnicím, hlavně mimo město, naprosto dominuje Toyota Hilux, opět modely všech výrobních let, opět v různých stavech od totálních vraků po nová auta. Hilux stojí v každé vesnici doslova na každém rohu. Kutilství místních mechaniků nezná mezí, na korbu pickupu Japonce jsou schopni vyrobit jakoukoliv konstrukci. Od skříně, po držáky všeho možného, doubledecker pro ovce. Nákladový prostor umí rozšířit tak, že je Hilux často širší než kamion, aby uvezl například co nejvíce sena. Kamiony jsou úplně jiná kategorie, jejich značky moc neznáme, tipujeme je na čínské kopie západních značek, jezdí hlava nehlava CTD, vozí co je napadne a každou chvíli je potkáváme se zvednutou kabinou, protože jsou v crashi. Hlavní silnice jsou jich plné, mimo hlavní tahy moc vidět nejsou. Překvapily nás Žiguly, k vidění bylo několik sedanů, kombíků i offroadů Lada Niva. Někdy i přestavěné na luxusní byt v centru Oránu. Mnoho z toho jste již mohli uzřít na fotkách, do galerie přidáváme ještě ty, které jsme fotili pouze za tímto účelem.
