Algeria 2025, Jour 0: Transport

Dnes je den 0. To je obvykle den, který slouží k dobalení věcí, sednutí na zidana a odstartování celé Zidan Tour. Letos je to ale složitější, fakticky den 0 začal již před 14 dny, kdy se dva zidaněníchtiví borci nacigánili na své zidany, aby je přesunuli do Písku, odkud jezdí spedice směr Pyrenejský poloostrov. Pírko ještě ráno vyměňoval olej a montoval padáky načež se k odjezdu dostavil Jimbo. Dobalily se poslední věci a mohlo se vyrazit. “Přijde mi, že to mám nějaký prázdný, určitě jsem něco zapomněl,” povídá těsně před odjezdem Jimbo a radši do kufru na díly přihodí sadu nástrčných ráčnových klíčů.

Počasí nevypadalo, že by cestu nějak ulehčilo, proto jsme zvolili trasu po dálnici. Za cca 90 km se nám podařilo několikrát zmoknout i uschnout a celí zmrzlí dojíždíme ke kanceláři firmy Motobox, která nám zidany poveze. 

Rychlé podepsání všech papírů v kanclu, příjem trička a dalších promo materiálů zajistil Jimbo a následně jsme mohli vyrazit do skladu, který se nachází asi 3 km od kanceláře. Zde již na nás čekal Lukáš, který ochotně vše vysvětlil, zidany i bagáž převzal a navíc byl tak ochotný, že Jimbovi navrhnul, ať nechá své mokré kalhoty přes zidana, že mu je pak sbalí suché do kufrů, než se zidan bude nakládat. “To jsem zvědavej, jestli je v tý Malaze najdu,” s důvěrou, ale nedůvěřivě povídá Jimbo.

Zidany zůstaly stát se vším příslušenstvím ve skladu, ale s čím jsme nepočítali, byl odjezd řidičů. Že je kancelář Motoboxu trochu vzdálená od centra jsme věděli, ale netušili jsme (a to jsme ale mohli), že zidany budeme nechávat ve skladu 3 km za městem. Naštěstí hodný přebírající Lukáš se nabídl, že když budeme rychlí, tak nás hodí na autobusové nádraží. S díky jsme nabídku přijali a během pár minut již čekáme na spoj směr Praha, Na Knížecí. Jančura nás dobře dovezl, zidany zůstaly spinkat ve skladu a čekaly na svůj převoz.

Jak dlouhé byly dva týdny poté. Každý den obligátní zpráva: “Můžeme už jet, prosím?”,  “Co jsme doma asi zapomněli?”, “Kde jsou zidany teď?”. Celou cestu jsme je totiž sledovali, projely se ke Slanému a pak po D8 směr Říše. Dále skrze Francii až do Španělska, kde konečně po necelých 3 dnech zaparkovaly ve skladu v Malaze.

Poslední věcí bylo, vyzvednout samolepky, trička, vytisknout štos papírů, a pak už jen čekat na odjezd. A samozřejmě si v posledním týdnu nechat dát sbohem od kamarádů a rodiny.

Odjezd na sebe nedal dlouho čekat, v pátek Jimbo ještě brzy ráno pořešil fuckup s triky, které na poslední chvíli musel vytisknout někdo jiný a mohlo se vyrazit do Ostravy.

Poslední mohykán Willy nám zamával z hospody u Staré pošty, kde jsme dali oběd a rychlej ferbl před cestou. 

Proč do Ostravy? No protože to bylo přece levnější! I při započtení lístku na Leoše z Prahy. No, to jsme ještě netušili, že Leoš pojede o 50 minut později.

Cestu do Ostravy zkrátilo pivo, ale stejně jsme tam ani nedojeli. To byl plán, protože ostravské letiště Leoše Janáčka se v Ostravě nenachází. Mohlo by se jmenovat třeba letiště Mošnov. Proto nás Leoš hodil jen do Studénky, ze které jsme kupodivu na poslední chvíli (v plánu byla hodinová rezerva) chytli spoj až do stanice Mošnov, Ostrava airport. 

Letiště v dnešní večer odbavilo celkem dvě letadla, obě společnosti Ryanair. Jedno na letiště Stansted a druhé, naše, do Malagy. 

Přestože dnes večer při(od)létala celá dvě letadla, stejně jsme vzlétali s 30minutovým zpožděním. A pak že v Ostravě neni čas pyčo. 

Boeing 737-MAX 8 200 byl plný k prasknutí, ale bezpečně nás teleportoval pár tisíc km od domova. 

Neměli jsme tušení, jak se dostaneme na hotel, protože jeho provozovatel na dotaz, zda nám může poradit, jakou trasu takhle večer zvolit, odpověděl jen “ok”. Cítíme, že tu budou jisté bariéry, duolingo i překladač už máme nainstalované. 

Nakonec nás dvě stanice svezl vlak a zbytek už jsme došli. Máme hlad, pivo se nám naštěstí podařilo koupit v nějakém polozavřeném stánku (tady totiž všechno zavírá v 9, takže koupit něco o půlnoci je kumšt) a usoudili jsme, že v našem luxusním apartmá se dnes sprchovat nebudeme. 

Zítra vyzvedneme zidany a když počasí dá, budem někde cigánit s čumilem v ruce. Tak nám držte palce. 

Najeto: 0

Najeto zidani: cca 2800 km

Nalítáno: 3,5 h

Počet dní abstinence: 0

Zidan Tour 2025 – Algeria, Prolog

V epilogu poslední tour jsme slibovali velké plány. Tak tady jsou! Zní to jako vtip, ale fakt nejedeme do města v americkém státě New Mexico. Jedeme opravdu do Afriky!

Ptáte se proč jedeme zrovna tam? Jeden velký cestovatel tvrdí: „Největší dobrodružství je pořád v Africe“, tak co bychom to byli za zidanisty, kdybychom se na to nejeli podívat? A proč ne rovnou do nějakého zajímavého státu? Původní nápad samozřejmě byl obligátní Maroko, tam ale dnes už jezdí každý, na turisty jsou tam místní dobře připraveni a mistrně působí vítr v jejich peněženkách. To tedy zůstalo jen záložním plánem, kdybychom do Alžírské demokratické a lidové republiky nedostali vízum. A to jsme co? To jsme právě po mnohaměsíčních peripetiích s přípravami získali!

Co o zemi říká web MZV: „Aktuální situace v zemi je stabilizovaná a klidná. Nicméně vzhledem k latentnímu riziku bezpečnostních incidentů MZV ČR doporučuje při cestách do Alžírska dbát opatrnosti a dodržovat veškeré zásady individuální bezpečnosti. Bezpečnostní rizika jsou spojená především s individuální turistikou a jde zejména o riziko běžné kriminality a krádeží. Nedoporučuje se pohyb za účelem individuální turistiky mimo městské aglomerace a v neobydlených místech, která nejsou pod stálou kontrolou místních bezpečnostních složek. Neorganizované individuální cesty do jižních oblastí země se nedoporučují. Pokud jsou podniknuty cesty na jih, důrazně doporučujeme sjednat spolupráci s prověřenou lokální cestovní kanceláří či místním zkušeným průvodcem.“

My víme, že poslední státní převrat proběhl v Alžíru hrozně dávno, v roce 2019, kdy jejich prezident byl nátlakem donucen k odstoupení, takže individuální turistika mimo městské aglomerace s prověřenou CK Zidan Tour bude naprosto bezpečnou volbou.

Cesta do největší země černého kontinentu (snad se mu tak ještě smí říkat) však není zadarmo. A to nejen finančně. Všechno začíná u žádosti o víza. Kdo někdy o nějaká víza žádal, ví, že to není sranda, a pokud jde o arabskou zemi, platí to dvojnásob. Web pražské ambasády je celkem strohý, takže Jimbo tráví hodiny dopisováním s každým, kdo je ochoten sdělit nějaké informace – nechceme něco podcenit a nedostat to kvůli nějaké kravině. Rozčarování přichází ve chvíli, kdy není vůbec jasné, co je a co není pravda. Jeden říká, že je nutné dodat itinerář cesty s rezervovanými a zaplacenými hotely po celé trase, druhý říká, že nic takového není třeba. Jeden tvrdí, že bez pozvání se tam nedostaneme, nebo nás tam nepustí bez lokálního průvodce, tak sháníme pozvání. Další, Čech, který vozí do země turisty jezdit na motorkách říká, ať tam vůbec nejezdíme, protože tam nekoupíme benzín! Zkrátka každý říká něco jiného, včetně holých nesmyslů, a my si máme vybrat. Po několika měsících pátrání stále víme, že vlastně nic nevíme. Volání na ambasádu také nic neřeší, když už se s někým spojíme, anglicky mluví tak špatně, že není schopen odpovědět, případně rovnou řekne, že bude mluvit Arabsky nebo Francouzsky, ne jinak.

A tak volíme jinou cestu: zaměstnáváme naši Francouzsky mluvící kamarádku Verču, s tou už se le embassy baví a všechny informace jí řeknou. Společnými silami vyplňujeme žádost o vízum, která MUSÍ BÝT BEZPODMNÍNEČNĚ NAPSÁNA VELKÝMI PÍSMENY, jinak ji NEPŘIJMOU, což nám také sdělil jeden z cestovatelů. Podat to radši jedeme oba, kdyby ještě něco chtěli. Ambasáda má otevřeno do 16 hodin, avšak až na místě zjišťujeme, že žádost o vízum můžeme podat jen do 12 hodin, takže podání další den. Vyzvednutí víz je možné do 15 hodin. Všechno se ale děje u stejného okýnka a stejného člověka, no tak co to je za bordel?! Každopádně víza máme, a tak bychom chtěli poděkovat úplně všem cestovatelům, kteří ochotně poskytovali své zkušenosti, bez vás by to bylo o dost složitější. Ze všech jmenovitě děkujeme Honzovi Dufínovi z https://www.facebook.com/dolunahoruafrikou2025, t.č. na velkém okruhu Afrikou někde v Kapském městě a Vláďovi T. z www.motobox.cz, kteří nám dali nejvíc čerstvých informací. Příště to třeba budeme my, kdo ochotně poradí bezradným cestovatelům, aby se kruh uzavřel.
Víza se zdařila sehnat na první pokus, tak hurá pro letenky, lodní lístky, přepravu zidana a další záležitosti.

Hlavní město Alžírska, Alžír, je od Prahy vzdáleno přes 1700 km vzdušnou čarou, v cestě kromě víz a několika evropských zemí stojí také Středozemní moře, které budeme muset nějak překonat. Jimbo objevil společnost, která vozí zidany do Říma a následně našel i trajekt, který se plaví jednou týdně do Tunisu. Z Tunisu už by se pak dalo po zemi dostat na východní alžírsko-tuniskou čáru. Problém této trasy a i důvod, proč jí nakonec nevolíme, je, že cesta trvá obludně dlouho. Trajekt se plaví 33 hodin, k tomu je nutno připočítat čas na cestu do Říma, přístavu a následně i na cestu z Tunisu. Optimistický předpoklad cesty v jednom směru byl cca 3, spíš 4 dny. To samé by nás pak čekalo i cestou zpět a tolik dovolené opravdu nemáme.

Proto volíme jinou trasu. Do Španělské Malagy jezdí každý týden česká společnost Motobox, s jejímž zakladatelem je shodou okolností Jimbo v úzkém kontaktu, neboť byl v Alžíru na přelomu roku 24/25, takže Jimbovi dodal spoustu cenných informací. Zidany se tedy svezou kamionem z Písku až do Malagy, kde si je po krátkém letu vyzvednou dva zidanisté – Král Zidan IV. Krutý a Ministr pro Zidan. Dále cesta povede do přístavu Almeria, ze kterého se vypravují lodě směr Afrika. Ta naše odplouvá v úterý večer a plaví se cca 9 hodin přímo do alžírského Oranu, zahrajeme si tak na spojence z roku 1942, kteří se ve stejném přístavu vylodili v rámci operace Torch.

Zidany však vyzvedneme v sobotu po příletu, takže budeme mít možnost projetí malé části Španělska. Z Malagy je to do Almérie asi 200 km, to bychom za 4 dny mohli zvládnout.
Po přírazu k molu v Alžírském Oranu očekáváme arabský hraniční striptýz, moc nás na tyhlety věci neužije, tak snad nebude trvat moc dlouho. Dále tam máme rezervovaný hotel na první noc, který hodláme obsadit ihned po vpuštění do země. Následně se pokusíme rozkoukat, vyřešit peníze a ty internety a uvidíme co dál.
V nějakém dalším zideníčku se podělíme o to, jak probíhaly přípravy našich zidanů, řekneme si něco o přepravě a spoustu zajímavých věcí.

A kdo že teda jede? Jimbo na svém BMW R1150GS Adventure a Pírko na svém BMW F650GS. Monotematický výběr značek měl rozčeřit Don Magneton, ale z rodinných důvodů se bohužel vyoutoval :-(.

Můžeme už jet prosím? Rolujeme z ostravské stojánky 11. 4. 2025 večer, těšte se s námi, tak daleko Zidani ještě nebyli, bude to jízda!