Hraní ferbla, popíjení čumila a piv se nám trochu protáhlo. Ještě v noci bedlivě sledujeme předpověď počasí na další den. Bohužel není vůbec příznivá. No nic, uvidíme jak bude ráno a podle toho se zařídíme. Mezi půlnocí a ránem se odebíráme do pěkné chatičky, kterou máme v pronájmu na noc. Ráno je bohužel situace velmi špatná,co se týká počasí. Aplikace Ventusky hlásí, že má pršet jako blázen cca do 11:30, pak bude malé okno bez deště. Takže pomalu snídáme a Pírko opět vykouzlí jaja ( bosensky vejce). Samozřejmě celou dobu venku prší jako blázen a tak náš odjezd stále posouváme. Přibližně v 11:45 přiběhne Pírko z balkónu a zahlásí zbytku bandy: “je tam okno, jedeme!” Nejdřív si myslíme, že v horním patře je otevřené okno, ale byl to pokyn, že se máme ASAP zabalit a vyrazit, protože zrovna teď neprší.
I když se nám nechce, tak nakonec po dvanácté hodině vyrážíme v nepromocích. Samozřejmě nespadne ani kapka, takže nemoky za cca 30 minut na pumpě sundaváme. Silnice je stále ještě mokrá a o zábavu není nouze. Např. Fidel dostane naprosto brutální smyk na zadní kolo v levotočivé zatáčce. V ten moment by prdelí hravě přestřihnul 6mm svářecí drát. Jimbo vše viděl, jelikož jede za Fidelem a jen zahlásí: “ Noooo, pěkně si tam tancoval…” Naštěstí vše dopadlo dobře a od této doby jsem ještě opatrnější.
Opět na benzínce laborujeme, kam vlastně máme jet, protože předpověď je velmi nevyzpytatelná. Po 30 minutách shitstormingu vyhraje varianta Chorvatsko. Takže pojedeme přes Tuzlu, Doboj, a Derventu na přechod Slavojsky Brod. Zde přejdeme do Chorvatska. V Brodě ještě tankujeme a snažíme se utratit bosenskou hotovost v místní restauraci, kde ale jídlo nemají. Nabízí pouze pití. Nenajedeni se vydáváme pokořit hraniční přechod. Na Bosenské straně dostáváme razítko do pasu a už můžeme jet přes řeku Sávu na Chorvatskou stranu. Zde jde vše jak na drátkách a jsme za okamžik v Evropě. Takže to chce oslavu. A jak to hezky pěkně oslavit? Na přece v Mc Donald`s. Takže bereme fast food útokem. Obsluze se nás asi zželelo, protože nám zdarma přinesly dortíky, prostě jen tak. Byť na dortíky nejsme, tak se pokoušíme aspoň dva kusy sníst. Počasí se velmi vylepšilo a je zase vedro. Už je také dost hodin, takže musíme řešit kde budeme dnes spát. V Chorvatsku není povolené spaní na divoko, byť je to celé na hlavu padlé. Ve vnitrozemí této hornaté země nic není, tak proč by tu nešlo spát?! Takže se podle toho zařizujeme a zapichujeme špendlík na mapě u kempu Duboka. Je to cca 60 km severovýchodně od hraničního přechodu. Po cestě nabíráme palivo na večer ( pivo) v místním konzumu s názvem Konzum. Musíme dnes oslavit, že se Don stal strejdou a že jsme všichni přežili deštivou cestu na kluzkých balkánských asfaltech. Bojujeme s časem, ale jinak než všechny ostatní dny. Nesmíme jet moc pomalu, aby nás nedohnaly mraky z leva a zároveň nesmíme jet moc rychle, abychom nevjeli do mraků vpravo.
Do kempu dojíždíme za tmy. Na recepci už nikdo není, takže moc netušíme jak to tady funguje. Vybíráme se místo u potoka u velkého stolu, kde se bude dobře hrát ferbl. Kemp má také jednu zajímavost. Uprostřed travnaté plochy na stanování je postavená velká skleněná krychle. Při bližším ohledání jsme zjistili, že se jedná o záchod, na který se uživatel zavře, pohodově trůní na keramice a přitom se může dívat do celého kempu. Venkovní spektátoři na uživatele keramiky nevidí, protože sklo je polopropustné ( kouzelné, jak tvrdí Fidel).
Stav tachometru: 144 839 km
Najeto: 258 km
Stav čumila: 0,75 l
Takze kdybyste prenesli stul k hajzlu, tak trunici hrac muze s vama hrat vesele dal? 😀