Ráno bylo pomalejší, ale Zidan crew se zlepšuje. Vstávání probíhalo už v 8 hodin ráno, byť start nebyl úplně jednoduchý. Po 27 pivech v místní SDH Zlatkov nalévárně se není čemu divit. Takže raňajky v klasickém stylu (párečky, pomazánky a tak). Následně proběhla porada ohledně času odjezdu z ubikace směr Vídeň. Vlak odjíždí v 18:57 a nakládka Zidanů má být v 17:00. Aspoň toto byly poslední informace od Dona, když kupoval lístky na vlak. Jimbo a Fidel ještě provedli montáž kamery Insta360, která dokáže snímat okolní dění v úhlu dle názvu. Zde vzniklo Donovo miniokénko, které můžeme nazývat třeba Palečnice. Palečnice je středověký mučící nástroj na trestání např. zlodějů. Řadí se k mírnějším nástrojům útrpného práva. A co se vlastně stalo?
Aby bylo možné kameru umístit na Zidana, tak je potřeba někam přidělat tyč, na které kamera trůní. Součástí držáku kamery jsou i dva kulaté třmeny, které se přichytí z jedné strany např. na padáky a z druhé na selfie tyč, nebo třeba na řidítka. Třmeny jsou spolu spojeny otočným kloubem. Takže když si Don tyto třmeny vzal do ruky, naprosto naivně zasunul oba palce do otevřených otvorů. Tuto zajímavou polohu palců promptně zpozoroval Jimbo a naprosto bravůrně využil situace, když oba třmeny hbitě utáhnul a Dona (se slovy “au, au”) doslova uvěznil do tohoto mučícího nástroje.
Na Wiener Hauptbahnhof to máme 200 km. Takže když nakládka je v 17:00, tak musíme vyrazit cca v 11:00, abychom vše na pohodu stíhali. To by ale nebyli Zidani, aby nebylo vše jinak. V 11:15 bere do ruky lístek na vlak Fidel a říká: “Hele, proč je na tom lístku napsáno Fahrzeugverladung beginn i ende v 15:45”? Aha, zbystří ostatní. Takže vše jinak, musíme vyjet ASAP, aby to bylo možné vůbec stihnout, protože ve Vídni to nebude žádný med v páteční dopravní špičce. Takže otáčíme plynem a v 12:15 (místo původního plánovaného odjezdu v 11:00) vyrážíme směr Vídeň, žádný nákup, není čas. Rychlé tankování a už jsme na D1. Před Brnelí samozřejmě kolona jak blázen. V Mikulově ještě rychle stříknout něco do nádrže a valíme dál. Don se zde ještě pokusil zavolat na infolinku ÖBB (rakouský národní železniční dopravce), ale automat hraje jenom znělku do zblbnutí. Padne tedy rozhodnutí, že koupíme dálniční známku na rakouské dálnice, abychom vše stíhali. Jimbo jde ještě na WC a mimoděk Donovi špitne, že toto rozhodnutí padlo. Ok, řekne si Don, a následně si online koupí známku za 5 eur. Načež Fidel se mu vzápětí vysměje, protože už vše zařídil a koupil známky pro všechny najednou. Takže Don si může jezdit v obou pruzích rakouských dálnic, protože je jediný zidanista ve střední Evropě, který má na svůj stroj 2x desetidenní známku.
Letíme CTD do Vídně a zde klasika – kolony jak prase. Celý uřícení dojíždíme na nákladní terminál pro autovlaky na Wien Hauptbahnhof v 15:30. Jeden zidanista z Rakouska už zde také čeká. Supr, stihli jsme to. Dle lístku by měla být nakládka za 15 minut. Když se po 30 minutách stále nic nedělo, tak nás začala přepadat mírná panika. Dotazujeme se rakouského zidanisty, v kolik je teda ta nakládka?! Na jeho palubním lístku je napsáno 17:00, ale na tom našem je 15:45. Hmmm divný. A tak čekáme dál. Za necelou hodinu je zde dalších 30 zidanů a všichni svorně tvrdí, že nakládka je v 17:00. Nekecali. Po několika ferblech jsme v cca 17:10 odbaveni a mávnutím pracovníka drah najíždíme na vagón. A zde, přátelé, začíná doslova koncert. Pracovníci nás navedou na místo ve vagónu, zidana sami zakurtují vlastními (!) popruhy a vše neskutečně rychle odsýpá. Naloděno bylo 30 Motorradů, většina nečekaně Češi.
Na vedlejší kolej zatím přijede slovenský vlak z Bratislavy, který nás poveze do Splitu. Bohužel na vedlejší kolej si musíme věci ze zidanů odnést sami. Máme kupé pro tři osoby, ale je dost malé. Naštěstí mají nachlazené Plzínky, takže je nám tu dobře. Čumil teče proudem a pivo také. Jenom místní führerin nám slovy “you party, du rauskommen im Graz. Your bikes Split. Du Graz. No party. Um Neun ende,“ celkem jasně dala najevo, že tady to nebude probíhat jako při loňské cestě na Ukrajinu už je totiž po deváté. Tak to se eště uvidí.
Vlak jede rychlostí 150 km/h a další den nás čeká setkání s posledním členem výpravy, Ministrem pro Zidan, ve Splitu. Jestli teda neskončíme v Grazu.
Zvídavý čtenář si mohl všimnout jisté změny stylu tohoto zideníčku. Protože se Donovi při letošní první návštěvě Bosny psaní zalíbilo, domluvil se s Jimbem, že se budou v psaní střídat. Jimbo si moc rád odpočine a bude místo psaní třeba někdy dělat oheň. Akorát, že vůbec, prej to bude všechno po Donovi opravovat.
Fidelovo technické okenko: Olej
Do odjezdu zbývaly dva dny. Ideální doba vzpomenout si, že nastal čas na výměnu oleje v zidanu. Naštěstí to není činnost nikterak složitá nebo časově náročná. Zakoupil jsem olej kvality odpovídající požadavkům mého japonského zera a s ním i olejový filtr. Odpoledne přišla vhodná doba na vykonání tohoto naprosto rutinního úkonu. Kryt motoru dolu, povolit dva šrouby na vypuštění oleje (ano, toto zero má olejové výpustě dvě), povolit olejový filtr… Aha, on nejde povolit rukou. Tak klíčem na olejový filtr. Jo to taky nejde. První nadávky. Zkouším druhý povolovák na filtry. Nic. Druhé nadávky. Sikovky. Nic. Třetí nadávky. Čtvrté nadávky.
Nedá se svítit, musí pomoct osvědčená metoda poslední záchrany. Beru šroubovák a prorážím filtr skrz abych získal potřebnou páku. Olej už samozřejmě teče z filtru úplně všude. Rvu za šroubovák a nastává pohyb. Bohužel ale ne pohyb filtru oproti motoru, ale šroubováku oproti filtru. Ze šroubováku jsem vytvořil otvírák a z filtru plechovku hrášku.
V garáži je už teď naprostá ropná katastrofa, filtr na cucky, ale pořád drží. Nepomáhá nic, volám pomo na zidan kanály. Don neváhá a na pomo příjíždí. Pomocí sekáče a palice se nakonec filtr konečně přemlouvá a odděluje se od motoru. Hurá a velké díky. Zároveň tedy také velké díky autorizovanému servisu Honda Lety za naprosto amatérskou práci při minulé výměně filtru. Fakt dík. Ale konec dobrý, všechno dobré.
Jenže.. To bych to nebyl já, abych neměl v rukávu nějaké to eso. Namontoval jsem nový filtr, nové výpustné šrouby s novými podložkami a zidan s naprostým přehledem přelil olejem. Takže ještě jedna série matlánička v oleji při upouštění a druhá katastrofa s pátou sérií nádavek a naprosto triviální rutinní úkon výměny oleje na Africe byl hotov. Ještě že už jedem.
Stav tachometru: 143835 km
Najeto: 221 km
Stav čumila: 2,9 l
Změna polního zapisovatele byla zřejmá, Jimbo by nikdy nepoužil slovo „přátelé“…
P. S. Ani blbej olejovej filtr nikam nevezu!
Přesně, jak bys do něj taky dal airtag 😀