Ráno bylo opět trochu pomalejší. Zase na druhou stranu, kam spěchat. Den předtím přijeli do kempu i našinci, kteří brázdí bosnu s Toyota Land Crusiser 2x a 1x Land Rover Defender. S pýchou jim byly darovány zidanské samolepky. Jelikož nám oběma dochází plyn ve vařičích, tak naše první cesta, tento den, je do centra Sarajeva. Je tam outdoor prodejna, takže by zde měla být šance sehnat tlakové lahve. Po 30 minutách hustým provozem hlavního města zjišťujeme, že samozřejmě plyn nemají. Ale ochotný prodavač dává tip na jinou prodejnu nedaleko, která by to prý mohla mít. Takže sedáme na mašiny a jedeme do Penny Plus, o kterém Google mluví jako o prodejně stavebních materiálů. A zadařilo se. Plyn máme.
Nyní se vydáváme směr vesnička Lukomir. Míjíme hotel Ingman, kde už jsem oba byli. V horském resortu odbočujeme na šotolinu a už stoupáme nahoru vedle lyžařské sjezdovky. Lukomir je jedna z nejznámějších vesnic v Bosně. Vede sem naprosto fantastická cesta po šotolině krajnou, která nápadně připomíná krajinu z filmu Vinettou. Cesta se krásně klikatí mezi kopci a vrcholy, kameny jsou dokolane vybělené od slunce a na vršcích hor je ještě sníh. Po 30 km se dostáváme do Lukomiru. Ruch je tu značně malý, jen dva podniky prakticky fungují a jsou tu jen místní a my. Bereme hospodu s názvem Na Krovu Svijeta a pan domácí se o nás pěkně stará. Rafovi ukazuje, že salaš mívala dvě patra. V suterénu byly krávy a v přízemí na prknech byly ovce. Objednáváme si polívku, pivo a nakonec ještě Bosenskou kávu. Domácí dostává zidanskou samolepku na lednici a je velmi spokojen. Don si navíc kupuje domácí kozí sýr.
Při výjezdu z Lukomiru nás chytne zase déšť. Don bere nepromok a Raf na to jen odvětí:” Už mám všechno stejně mokrý, tak na to seru”. A tak začne i Transzidan vymetat všechny kaluže po vzoru OberZidanTechnikera. Ten je totiž vymetá naprosto cíleně od začátku této ZidanTour.
Samozřejmě že za 10 minut přestane pršet a Don se po chvíli ze nepromoku vysvléká. Nyní přicházejí na scénu naprosto famózní výhledy, asfalty a zatáčky cestou do Boračko Jezero, která má 60 km. Do interkomu se stále ozývá: no tak to je naprosto dokonalý zidanský porno ! Řežeme zatáčky jak to jde a pomalu dojíždíme k jezeru. Oba jsme tu už byli před pár lety a tak dobře víme, že zde není žádný krám, kde by šlo něco koupit. Popojíždíme o 20 km dál do města Konjic ( pracovní název Kojčice), kde bereme útokem konzum Bingo. Raf jde první, Don drží hlídku. Během tohoto zpozoruje, co vyrábí takvové divné zvuky, když rajtuje na Africe v terénu. Jedna objímka na tool boxu se povolila a celý zásobník s nářadím visí na jednom šroubu. Takže honem do Binga, kde prodávají stahovací pásky ( fazetky, strepky a další divné názvy). Po chvíli je zjawenoa můžeme valit s nákupem zpět k Boračko jezero. U jezera je krásně, jsme tu sami a pár toulavých psů. Martin ještě vyleje vodu z kufru, která mu tam natekla při projíždění louží. Dopíjíme čumila a jdeme na rum !
Stav čumila: exitus
Stav tachometru: 10 010 km
Ujeto: 186 km
Vstupne na boracko bylo? Chteji za vjezd bezne 2 bablBAM. Diky za zidenik!