Ráno bylo v klidnějším rytmu. Předpověď nebyla úplně příznivá, takže proč spěchat. Navíc dnešní plán byl jasný – musíme jet na jih, jinak nás chytne fronta srážek, která se prohání celou zemí. Vyrážíme cca v 9:30 ze spacího místa nad městem Turbe, mokrou a bahnitou lesní cestou, směr Jajce. Zde bereme ohnivou vodu do zidanů a v tom se spustí totální průtrž mračen. Ale doslova. Takže nazout scheißwetter kombinézu a jedeme vesele dál.
Nic moc
Cca po hodině jízdy v nelidském slejváku zastavujeme v lese, na moc pěkném přístřešku. Zidany máme oba pod střechou, je zde zase pec na prase, naštípané dřevo, lavice pro 20 lidí, funkční LED osvětlení a dokonce kohoutek s vodou. Don kohoutkem otočil a světe div se – začala téct voda. Stále šíleně leje, takže padlo rozhodnutí uvařit si oběd a kouknout na předpověď. Ta není dobrá. Takže když musíme na jih kvůli počasí, tak pojedeme do Sarajeva. Je to cca 95 km.
Po jídle vše balíme a znovu vyrážíme do deště. Jedeme do města Travnik. Tam nás, mimo deště, atakuje neuvěřitelná kolona, která má cca 15 km. Ridiči jezdí velmi pomalu, aby nenahodili kolemjdoucí na chodníku vodní clonou. Pak se ale v protisměru vyřítí kamion, vybere tu největší louži a vytvoří tak velkou vodní vlnu, že jde Donovi až přes hlavu a celého ho doslova vypláchne na zidanu.
Pomalu předjíždíme jedno auto po druhém až doskáčeme na dálnici. Za 2.50 BAM se přiblížíme k hlavnímu městu a náš cíl je kemp Oaza. Po zaplacení 105 BAM (Asi 1 400 Kč) si můžeme postavit stany. Žádná láce. V kempu stavíme i tarp, pod který si sedneme a čekáme až přestane pršet. Přichází nepršící okno a tak můžeme vyrazit do centra tramvají číslo 3. Tramvaj doslova pamatuje období, kdy ještě Ferdinand jezdil na koni. Asi jako kamufláž slouží polep vozu z venku, protože cestující okny ven prakticky nevidí kvůli polepu.
Trochu jídla
Probíhá klasické kolečko v centru. Návštěva místa, kde nám zabili Ferdinanda, moc dobré jídlo v místí restauraci, pár piv. Ještě se přesunujeme do podniku s názvem The Bar, kde jsme seděli s naším přítelem Zoranem v roce 2022. Bar je však zavřený. Takže koupit pivko v plechovce a hurá zpět do kempu tramvají číslo 3.
Stav Čumila: je to jeho předposlední den, zítra padne
Spaní na krásném cigan platzu bylo velmi příjemné. Při ranní očistě v potůčku vedle tábořiště si Raf všiml jedné zajímavé věci. A to toho, že v tůňce jsou mimo zátek od piva na dně také pijavice. A že jich tam není vůbec málo, ale naopak nezdravě hodně. Naštěstí si toho všiml až potom, co si včera do té tůňky lehal celý při večerním koupání…
Ráno proběhlo ještě rychlé sepsání zideníčku a v 9:00 bereme za plyn směr Glamoč. Tam si dáváme ranní kávu a sbíráme odvahu na dnešní cíl. Ten je naprosto jasný – bývalá radarová základna na vrcholu Veliki Vitorog ( 1906 m n m.). K tomuto vrcholu má Don velmi speciální vztah. V roce 2022 se pokusil s ostatními zidanisty ze zidan crew dobýt vrchol na Jawách, v rámci Bosenského dobrodružství. To se však nepovedlo a to hned ze dvou důvodů. Don cestou na vrchol utrhnul na své ČZ držák, který fixuje nosič kufrů na motorce, a Manďák vyhlásil protest ( málem zahodil Jawu ze srázu při vyhýbání se kamenům na cestě). Proto jsme se museli tenkrát asi v půlce otočit a vrcholu nedosáhli. Nyní to bylo ale jiné. Hora nám vrchol nedala zadarmo. Výjezd je místy obtížný a jako bonus byl na cestě sníh, který bylo potřeba překonat. Vše klaplo a na vrchol jsme se dostali. Je zde značně členitý tunelový komplex, který je volně přístupný. Jeden opravdu velký dům, který má i střechu a ústí do něj jeden z východů tunelového komplexu. Na vrcholovou fotku se zidanama zapomeňte, protože tam ani sebelepší zidanista nevyjede. 50 m pod ním je totiž tak ostrá zatáčka, po které následuje šíleně prudké stoupání, že to prostě jen tak někdo nevyjede. Takže jedině to dojít pěšky. Samozřejmě je tam extrémní zima, mraky se valí přes vrchol a nahoře se člověk příliš dlouho nezdržuje. Navíc si lámeme hlavu nad tím, jak toto dokázal někdo vybudovat na tak nehostinném místě, ta logistika, pracovníci, podmínky pro práci, prostě šílenost. Všechna čest !
Vrchol Vitorog
Po sjezdu z hory vyrážíme směr město Livno, které je na jih. Nemělo by zde tolik pršet, protože déšť nás chytnul při cestě z hory. Proběhne velmi dobrý oběd v restauraci a plánování dalšího cíle. Tím je cesta do města Jajce. Čeká nás krásná a kvalitní asfaltka plná zatáček. Po cestě bereme benzínku v obci Travnik a vydáváme se do hor nad městěm. Po chvilce hledání máme v celku dobrý platz na louce u lesa, s krásným výhledem. Po dnešku v celku náročného ježdění to nebude žádná divočina. Uděláme oheň a asi půjdeme brzo spát.
První noc v přírodě na Zidan Tour je vždy náročnější. Resp. Následující ráno patří vždy k těm náročnějším. Letos to nebylo jiné. Ráno vstáváme v 6:20 protože přišel déšť, který nás vyhnal ze spacáků pod širákem. Naštěstí déšť rychle ustává a tak se můžeme vydat po snídani na trasu. Dnešní plán je jasný – terény. Příjemný je fakt, že už nyní jsme na šotolinové cestě, takže v 8:30 taháme za plyn a stoupáme od řeky Una po šotolinách na náhorní plošinu, která je naprosto famózní. Po 30 km šotoliny najedeme na asfalt a máme v plánu jet směr město Drvar.
Zamršten Martin Brod
Než zajedeme do Drvaru, tak ještě proběhne rychlá odbočka na jeskynní systém zvaný Ledenica. Zde již parta Zidanů byla v roce 2022. Proto místo nemůžeme vynechat. Komplex naprosto gigantický a absolutně opuštěný. Jsme zde sami. Prolézáme krasové jeskyně po polorozpadlých chodníčcích a cesta do vnitra jeskyně nebere konce. V jedné z chodem jsme doslova atakováni netopýry, kteří nám létají 20 cm od hlavy dokola. Takže s díky se otáčíme a čeká nás 5 min cesta na povrch.
Po prohlídce se vracíme do Drvaru, kde kupujeme pivo a vodu na večer. Plán je jasný. Zajdeme do vesnice Podovi kde je odbočka na Etno Selo Dodig. Poměrně high society restaurace, kde mají umělý potůček, hraje tu hudba jako podkres a vlastně je to tady dost dobrý a pěkný. Proběhne slepičí polévka, mješano maso, a šopský salát, který nepřinesli. Obsluha je klasicky balkánsky šíleně pomalá, ale na to už jsme zvyklý.
Není lepší nápad, než po velkém jídle vyjet na vrchol. A tak se vydáváme na vrchol hory s názvem Velika Klekovača ( 1962 m n.m.), kde chceme dnes přespat. Vyjíždíme z výšky 850 výškových metrů a čeká nás 20 km nahoru na vrchol. Přibližně v půlce nastoupí velmi příjemná šotolina a cesta jemně stoupá lesem. A pak to přijde. Poslední 3 km se cesta strmě zvedá nahoru, obtížnost trasy je SG-3. Na naše naložené zidany je to tak tak ale nevzdáme se. Najednou Dona něco atakuje do zad. No jasně že to bylo to fakin pivo, který si nakoupil. Pivo se vysmeklo z tašky a doslova se rozprsklo přes cestu. Transzidan se statečně drží a postupně společně krájejí poslední metry na vrchol, kde míjejí pořádně velké sněhové pole. Hotovo jest. Jsme tu. Odměnou je masakrální vítr, že máme obavy, že nám to shodí zidana ze stojanu. Jsou zde zbytky radarové základny, pár betonových objektů a heliport. Vylepíme samolepku a alou dolů. Tady se spát opravdu nedá.
Jedeme zpět do Drvaru s cílem dát si kávu proti únavě. Na pumpě potkáváme bandu jiných zidanistů, kteří jsou také z naší země. A něco opravují. Vysvětlují, že jednomu z nich se podělalo ložisko na kardanu BMW GS 1150 Adv. Mění olej v hrušce, protože vypuštěný olej je totálně plný špon. Navíc nový olej začíná z hrušky kapat ven přes gufero a při otáčení zadním kolem jde z převodu nepěkný zvuk. Tak tenhle zidanista dojezdil. Hold letos není těm zidanům, s vrtulí ve znaku, moc přáno, nepřijde vám?
Zastavujeme asi v té nejprofláklejší kavárně v Drvaru s názvem Bikers Café. Don je trochu vyfouknutý po cestě na vrchol hory. Tak si poručí Flat White a Colu. Obsluha jen nevěřícně vyvalí oči a konverzace je rázem nulová. Tak se Don opraví, že si teda dá Cappuccino a Colu. Obsluha má stále vyražené pojistky a prostě jen nevěřícně kouká. Dobrá, tak mi přines presso a colu zero. To už je v pohodě. Tu pasáž, že byl ještě požadavek na citron do coly, tu vynecháme.
Po občerstvení je jasný plán. Máme 15 hod. Pojeďme se podívat na jeden pěkný Cigan Platz s názvem Ribářska Kuča asi 20 km nad městem. Cestou na místo si ještě musíme pořídit fotku jednoho legendárního místa. Takže zastavujeme u cedule s názvem vesnice Mrde a musíme si pořídít selfíčko z Mrde!
Fotka z Mrde
Rybařský Kúča vypádá velice útulně, přilehlý rybník je docela čistý. Rafovi se místo zamlouvá a chtěl by tu spát. Don ho však zlomí ještě na jedno místo na mapě, které vypátral při pauze na kávě. V mapě je zanesen přístřešek Je to k němu cca 45 km famózní cestou přes náhorní plošinu, šotoliny a nachází se blízko města Glamoč v lese. Po 4 km dlouhé cestě lesem nám doslova spadne brada. Přístřešek je obrovský, má dva stoly pro cca 25 lidí, gigantický grill, kam by se vešlo malé sele, potůček s čistou vodou ( plnou pijavic, o kterých jsme zatím nevěděli), naštípané dřevo na otop a jako třešničku – ve vnitřním grillu jsou ještě žhavé uhlíky. Opravdu top místo!
KúčaTop místo
Takže natěžit trochu dřeva a jdeme na to. Raf si ještě mázne na zidanu řetěz a Don si musím opravit jednu zacpanou trysku na přímazu řetězu Afriky. Čumil otevřen a ještě trochu je, pivo teče proudem.
Nultý den nás čekal přesun cca 650 km směr Bosenský přechod Velika Kladuša. Tam jsme ale nedojeli. Jelikož Don vyjížděl v pátek v 9:45 z Radotína za Martinem směr Humpolec, ale najel si ještě dalších 40 km navíc. Musel se z Jesenice vracet zpět pro powerbanku, kterou si zapomněl doma v garáži. Cestou ještě proběhl nákup v Touratechu ( dres a špunty do uší). Špunty původně nebyly ani v plánu, ale Don o ně zavadil při placení, resp zavadil o takovou divnou krabičku, ve které byly špunty ukryté. Nakonec se ukázal nákup této drobnosti jako výborný nápad, protože tlumiče zvuku se na dálnici náramě osvědčily a fungují nad očekávání dobře! Díky tomu byl večer zcela při smyslech, narozdíl od Transzidana Rafa, kterému zvonilo nejen v uších a na vše odpovídal: Co?! Cca ve 12 hod proběhlo shledání s Rafem v Humpolci. Společně jsme ještě navštívili jeden speciální krámek, který se vymyká nad všechny ostatní krámky v Humpolci na náměstí – Káti Kvítí. Jedno roztomilé květinářství, které provozuje Rafova žena Kateřina. Jedna rychlá ledová káva proběhla a už jsme valili směr BiH. Cesta byla vesměs nekonečná, pořád dálnice s tempomatem zapíchnutým na hodnotě 135 km/h. Nakonec se nám podařilo ujet 600 km do Mariboru, kde jsme vzali moc pěkný kemp s názvem Avtokamp Kekeč ( pracovní název Kakáč). Kemp byl totálně vyprodaný a mohli se ubytovat jen zidani se stanem. Proběhlo rychlé uvaření večeře, pár piv a spát.
Kemp Kakáč
Šéfik:
Následující den jsme už v 8:30 v sedle ( Král Zidan IV. Ukrutný by záviděl) a valíme posledních 200 km na hranice BiH. Po překonání přechodu Velika Kladuša se rozhodujeme, že pojedeme směr Martin Brod, kde to už dobře známe. Raf dává také tip na občerstvení u “Šéfíka”. Jedná se o camp s názvem Šéfik, který provozuje jeden bosňák. Kemp je to vcelku fádní, ale za to pan domácí je velmi nevšední. Nachází se v obci Štrbački Buk. Po příjezdu proběhne vřelé přivítání se Šéfíkem, který nám okamžitě dává smeč v podobě domácí rakije. Odolali jsme. Objednáváme si Čevapi a Raf ihned ví kam jít pro nachlazené pivo(byl tu loni). Šéfík zároveň připomíná, že jeho kemp je údajně česká ambasáda v Bosně a dotazuje se, jestli přijede pan prezident Pavel. Po skvělém jídle zvedáme kotvy a jedeme směr Martin Brod na již zaniklou železnici, kterou jsme již v minulosti navštívili. Je zde dokonalý cignaplatz s názvem Zamršten. Ten míjíme a schováváme si u něj koupená piva a vody, abychom nebyli tak těžcí do terénu. Následně jedeme proti proudu řeky Una, který je nyní velmi mohutná. Cca po 10 km dojíždíme na opuštěnou stanici vlaku, která je cca 100 m od hranic s Chorvatskem. Proběhne rychlý průzkum budov a valíme dál do hor na planiny. Výhledy tam jsou naprosto dechberoucí.
Šéfik Nádraží a Raf na stožáruPlaniny
Na cestě zpět na camping spot potkáváme ještě další CZ zidanisty na Afrikách, několik maníků s Toyota LandCruiser a rybáře. Nyní jsme už na cigánplatzu, takže otevřít pivo a čumila po náročném dni. Řeka Una je studená jak prase ( teplota přesně 2 cm), ale i přesto tuto nepřízeň proběhnou koupačky. Připravit dřevo na oheň, uvařit večeři a relax. Tak jak to máme rádi !
Ciganplatz
Zítra máme v plánu se vrátit opět na opuštěnou železniční stanici a přes planiny jet off cestou na město Drvar. Pak dál do vnitrozemí.
