Jelikož předchozí večer byl náš poslední v Bosně, tak jsem to museli náležitě oslavit. Proto jsme nic nepodcenili předchozí den a kvalitně se zásobili v konzumu. Paradoxně dnes ráno jsme byli v pohodě ( žádný hangover) vzhledem k tomu, co všechno jsme vypili. Vlastně jsme vypili všechno, co jsme měli. Ráno proběhlo rychlé sepsání zideníčku a v 10:40 zvedáme kotvy z Glamoče směr domov.
Malá vsuvka. Při popíjení piva v přístřešku si Don všiml, že má Transka ( Honda Transalp 750) pěkně zabarvený zadní kotouč. Což je divné. Při bližším ohledání bylo zjištěno, že Raf stojí na zadní brzdě nejenom v terénu ( což je správně), ale i na asfaltu. Takže proběhl rychlý briefing ohledně toho jak používat zadní brzdu a Raf už slídí po netu a objednává nové desky.
Cestu máme naplánovanou přes Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko. Mimo dálnice tentokrát, ať se taky trochu povozíme v zatáčkách. Zatáčky přicházejí záhy, když nad Glamočem bereme delší cestu, kterou jsme ještě nejeli. Nádherné dlouhé zatáčky, na krásném asfaltu, stoupání, klesání, no prostě zidanistův sen. Hraniční přechod chceme použít ten samý, jako před týdnem – Velika Kladuša. V Chorvatsku máme totiž v plánu ještě jednu zastávku, kde Raf ještě nebyl.
Tímto bodem je Veliki Petrovač – památník Petrova Hora Monument. Jedná se o komunistickou brutalistní stavbu, která nemá obdoby. Hnus to teda je, resp hnus jsou ty trosky, které z toho zbyly. Proběhne malý urbex, pár fotek a jedeme dál.
Následuje cesta přes Chorvatsko mimo jejich placené dálnice. Což je doslova horor. Máme pocit, že řidič je doslova šikanován radary a rychlostním omezením na 60 km/h za to, že nejede po dálnici. I samotní chorvati na to kašlou a přes vesnice často pálí 90 – 100 km/h. Takže se vždy za nějakého střelce pověsíme a ten nám dělá průvodce touto nehostinnou zemí. Omezení neberou konce, ale pak se to konečně podaří. Jsme ve Slovinsku. Jízda je jako mávnutím kouzelným proutkem hned veselejší. Mezi vesnicemi není omezení na šedesátku ( naprosto nesmyslné) a tak rychle nabíráme kilometry.
V 19:40 přijíždíme do kempu Kekec, kde jsme už byli minulý pátek. Rychlé ubytko, uvařit jídlo a spát. Zítra nás také čeká slušná porce kilometrů.
Stav čumila: to už nemůže bejt ani vtipný
Stav tachometru: 10 711 km
Ujeto: 480 km
