Nultý den nás čekal přesun cca 650 km směr Bosenský přechod Velika Kladuša. Tam jsme ale nedojeli. Jelikož Don vyjížděl v pátek v 9:45 z Radotína za Martinem směr Humpolec, ale najel si ještě dalších 40 km navíc. Musel se z Jesenice vracet zpět pro powerbanku, kterou si zapomněl doma v garáži. Cestou ještě proběhl nákup v Touratechu ( dres a špunty do uší). Špunty původně nebyly ani v plánu, ale Don o ně zavadil při placení, resp zavadil o takovou divnou krabičku, ve které byly špunty ukryté. Nakonec se ukázal nákup této drobnosti jako výborný nápad, protože tlumiče zvuku se na dálnici náramě osvědčily a fungují nad očekávání dobře! Díky tomu byl večer zcela při smyslech, narozdíl od Transzidana Rafa, kterému zvonilo nejen v uších a na vše odpovídal: Co?! Cca ve 12 hod proběhlo shledání s Rafem v Humpolci. Společně jsme ještě navštívili jeden speciální krámek, který se vymyká nad všechny ostatní krámky v Humpolci na náměstí – Káti Kvítí. Jedno roztomilé květinářství, které provozuje Rafova žena Kateřina. Jedna rychlá ledová káva proběhla a už jsme valili směr BiH. Cesta byla vesměs nekonečná, pořád dálnice s tempomatem zapíchnutým na hodnotě 135 km/h. Nakonec se nám podařilo ujet 600 km do Mariboru, kde jsme vzali moc pěkný kemp s názvem Avtokamp Kekeč ( pracovní název Kakáč). Kemp byl totálně vyprodaný a mohli se ubytovat jen zidani se stanem. Proběhlo rychlé uvaření večeře, pár piv a spát.
Šéfik:
Následující den jsme už v 8:30 v sedle ( Král Zidan IV. Ukrutný by záviděl) a valíme posledních 200 km na hranice BiH. Po překonání přechodu Velika Kladuša se rozhodujeme, že pojedeme směr Martin Brod, kde to už dobře známe. Raf dává také tip na občerstvení u “Šéfíka”. Jedná se o camp s názvem Šéfik, který provozuje jeden bosňák. Kemp je to vcelku fádní, ale za to pan domácí je velmi nevšední. Nachází se v obci Štrbački Buk. Po příjezdu proběhne vřelé přivítání se Šéfíkem, který nám okamžitě dává smeč v podobě domácí rakije. Odolali jsme. Objednáváme si Čevapi a Raf ihned ví kam jít pro nachlazené pivo(byl tu loni). Šéfík zároveň připomíná, že jeho kemp je údajně česká ambasáda v Bosně a dotazuje se, jestli přijede pan prezident Pavel. Po skvělém jídle zvedáme kotvy a jedeme směr Martin Brod na již zaniklou železnici, kterou jsme již v minulosti navštívili. Je zde dokonalý cignaplatz s názvem Zamršten. Ten míjíme a schováváme si u něj koupená piva a vody, abychom nebyli tak těžcí do terénu. Následně jedeme proti proudu řeky Una, který je nyní velmi mohutná. Cca po 10 km dojíždíme na opuštěnou stanici vlaku, která je cca 100 m od hranic s Chorvatskem. Proběhne rychlý průzkum budov a valíme dál do hor na planiny. Výhledy tam jsou naprosto dechberoucí.
Na cestě zpět na camping spot potkáváme ještě další CZ zidanisty na Afrikách, několik maníků s Toyota LandCruiser a rybáře. Nyní jsme už na cigánplatzu, takže otevřít pivo a čumila po náročném dni. Řeka Una je studená jak prase ( teplota přesně 2 cm), ale i přesto tuto nepřízeň proběhnou koupačky. Připravit dřevo na oheň, uvařit večeři a relax. Tak jak to máme rádi !
Zítra máme v plánu se vrátit opět na opuštěnou železniční stanici a přes planiny jet off cestou na město Drvar. Pak dál do vnitrozemí.
