Autor: Král Zidan IV. Krutý

A my stáli, ale o tom později. Včera budík nezvonil, dneska sice jo, ale to my už byli vzhůru. Slunce zalilo cigánplatz svými paprsky a postavilo nás na nohy už před 8:00. Nebýt tak silné večerní a ranní rosy, vyjedeme ještě před devátou. Museli jsme však počkat, až se všechny věci ze stavu “mokré” posunou aspoň do stavu “vlhké”.

Čekal nás přejezd hor směrem na město Corovode přes několik horských sedel s nejvyšší nadmořškou výškou 950 metrů. Celková délka offroadu činila cca 25 km a stála opravdu za to! Zidany to zvládly celé na jedničku. Dvojku jsme totiž řadili až úplně na konci cesty.

Jedná se o poměrně širokou šotolinovo-kamenitou cestu, sjízdnou i dvoustopým vozidlem. Pro zidan je to ale složitější, každou chvíli může bezmála čtyřsetkilová bestie někam sklouznout, zidanista udělá malou chybu a je na zemi natotata. A tak je při sjezdech i výjezdech bezpečnější stát. Dá se jet rychleji a zidan se lépe ovládá, protože zidanista se méně bojí. Cesta se kroutí horami nahoru a dolů, výhledy střídají výhledy, občas člověk sjede k řece či jezeru a na konci je odměněn pěkným mostem. Jen ty tři vesnice, kterými jsme projížděli, nás fascinovaly. Jak v nich někdo může přežít? Jak to dělá v létě? A jak v zimě?

Kousek před Corovode se nachází největší kaňon v celé Albánii. Jedná se kaňon Osumi, 13 km dlouhý, 4 – 35 metrů široký a 80 – 100 metrů hluboký. Protéká jím křišťálově čistá řeka Osumi, která společně s větrem a erozí vytvořila během stovek až tisíců let tyto dechberucí skalní útvary, jeskyně a zákruty, na které je radost pohledět.

Vyhlídka na jeho snad nejhlubší část je postavena nad “nevěstinou dírou”. Jmenuje se tak díky pověsti o nevěstě, která byla nucena si vzít někoho, koho nechtěla. A tak prosila skálu, aby se jí otevřela a navždy jí spolkla. Její prosba byla vyslyšena a v místě této díry do ní nevěsta z koně skočila. Od té doby se traduje pověra, že žena, která chce otěhotnět, musí do díry vlézt v šatech obrácených naruby, dole si je převléknout správně a z díry skočit rovnou do postele. Bůh ví, koho tohle napadlo, protože pověst nemá krom díry s pověrou očividně žádnou spojitost.

Naše cesta po povinném kochu vedla do Corovode na oběd a dále k dalšímu z mostů zanechaných turky před mnoha staletími. Jedná se o Ura e Kasabashit, neboli Kasabashiho most. Kdo byl ten pan Kasabashi je nám záhadou, ale most byl postaven okolo roku 1640 a dodnes je v dobrém stavu a je možné jej přejít.

Z Corovode jsme měli namířeno na vrchol Tomorr v národním parku, kousek od města Poličan. Měla tam údajně vést asfaltka. To, že nás navigace zavedla někam úplně jinam, bychom mapy.cz i odpustili, ale bohužel ani ta druhá cesta nebyla o nic lepší. Představa jízdy několik desítek kilometrů terénem s převýšením asi 2000 metrů byla sice lákavá, ale museli bychom mít na tuto akci aspoň jeden celý den. Už byly ale 3 odpoledne, takže nemělo smysl se pouštět do žádných větších akcí. Tomorr holt bude muset počkat na jindy stejně jako fabrika na náboje a střely v Poličanu, tam jsme zase nebyli schopni dojet. Už od rána bylo příšerné vedro, a tak jsme celí propocení hledání vstupu do fabriky vzdali, stejně je dle pramenů na internetu asi hlídaná.

Vyrazili jsme přes Berat do Elbasanu s plánovanou zastávkou na letišti u Kucove. Jde o vojenské letiště, na jehož jedné dráze je pohřebiště stíhaček. To si přece nenecháme ujít. K naší smůle tam ale Albáncii ve spolupráci s NATO v letošním roce otevřeli nově zrekonstruovanou základnu, která bude státům severoatlantické aliance sloužit pro obsluhu Balkánu. Přes letištní dráhu se tak po lehké offroad cestě dá přejet pouze kolmo, na obou stranách je plot, a tak i všechny MIGy stojí za ním. Voják se nedal a i přes naléhání, že my jsme taky NATO jenom mával rukou, ať jedeme pryč. MIGy jsou vidět, jsou opravdu v žalostném stavu, ale bohužel ani na fotografování nebylo pomyšlení. Albánské vězení za to nestojí.

Z letiště jsme přes ropná pole dojeli k nádrži Banje. Její hráz vypadá, jako kdyby jí postavili loni, zkoušeli jsme na ní vjet, ale brána s hlídačem nás zastavila.

K ropným polím jsme zjistili několik zajímavostí. Nachází se na nich desítky až stovky vrtů, takových malých těžebních věží, které známe ve větších rozměrech z amerických filmů. Taková věž je zarostlá skoro na každém pozemku u každého domu v lokalitě. Většina z nich, jsou již jen zrezivělé relikty dob předešlých, některé však stále čerpají. Svou slávu si nejvíce užívaly za druhé světové války při okupaci Italy, kteří vyčerpanou ropu zpracovávali. V Albánii je také ještě druhé ropné pole, kousek od města Fier, na kterém stále probíhá moderní těžba. Jedná se o největší pevninské ropné pole v Evropě, čítá asi 2400 vrtů a těží tam kanadská firma. Těžko říct, co z toho Albánci mají, ale nic moc asi ne, jenom zdevastovanou přírodu a ekologické katastrofy všude v okolí těžby. O typickém zápachu nemluvě.

Původní plán byl spát u nádrže Banje, ale cigánplatz se kvůli jejím strmým břehům hledal velmi špatně. Když už jsme jeden našli, byl spíš nouzovým nocovištěm. Fidelovi se tam nelíbilo, ono na něm taky nic hezkého nebylo, tak jsme našli v Elbasanu apartmán.

Za cca 1000 kč za noc máme pro sebe celý dům: 3 pokoje, 6 postelí, obývák s kuchyní a velkou sedačkou a zahradu k tomu. Za ty prachy by byl hřích to nevzít. Majitelé “Lovely spacious house with big garden” (https://mapy.cz/s/ratelazope ) nás hned po příjezdu napojili domácí raki, předali pár instrukcí a ponechali svému osudu. Ještěže se Fidelovi ten cigánplatz nelíbil, protože jen jsme dorazili, začalo bouřit. Nanosili jsme věci dovnitř a od té doby prší.

Jak to bude zítra, nevíme, máme v plánu další offroad nad městem Librahzd, ale má pršet až do 9 do rána, takže možná taky pojedeme po silnici, protože bahení lázně nejsou naší oblíbenou kratochvílí.

Pivo se chladí a upíjí, čumil se už tak pozdě o slovo nepřihlásí.

Nové slovíčko do slovníčků je “fluturojnë”, neboli moucha.

Stav tachometru: 133 592 km

Najeto: 202 km

Spotřeba: 6.1 L / 100 km

Fidel chtěl napsat technické okénko o jízdě na Africe v terénu, ale došla mu fýza. Z jízdy v terénu na Africe.

Dnes ráno budík nezvonil. Po dlouhé době jsme se kvalitně vyspali. Ani jsme se nenadáli a už je půlka výletu, bylo tak potřeba nabrat síly na tu druhou. Po ranní hygieně jsme nacigánili zidany, Jimbo vyměnil startér, ten starý opravený hodil do kufru na díly a dolil Schrödingerův olej, přestože přesně nevěděl, jestli tam je nebo není. Jeho zidan staruje, stojí a maže. Je pln sil na další zidanění.

Vyráželi jsme tak až po poledni, večer proběhla debata o tom, kam pojedeme dál. Řešení Jimbova zidanu nás stálo sice jenom den zpoždění, ale byli jsme o 200 km jinde, než bylo v původním plánu.

Vyhoupli jsme se do sedel a naskočili zpět na dálnici, po které jsme do Durresu přijeli. Netrvalo dlouho a u města Fier jsme z ní sjeli a pokračovali po SH4, celkem široké albánské státovce do Tepelene.

Tepelene je město se středověkým hradem a nás zájímalo, jak tento hrad Ali Pasha, tehdejší vůdce tohoto teritoria, zásoboval vodou. Zájem se neobjevil znenadání. Věděli jsme o velkém akvaduktu v kaňonu nad městem a rozhodně jej chtěli vidět.

Nad městem Bence, nad stejnojmennou řekou, stojí stavba z 19. století, kterou Ali Pasha nechal postavit pro své rodné město. Je to stavba obřích rozměrů, bohužel se nedochovaly žádné části akvaduktu na úpatí hor až do města, ale samotný most stačí k představě o tom, jak náročné jí asi bylo tehdy vybudovat.

Most byl ve 30. letech 20. století poničen zemětřesením. Byl sice opraven, avšak bez zachování dobového vzhledu. Místo krásných kamenných klenb se tak na asi dvou třetinách z dvaceti dvou pilířů nachází betonové prefabrikáty.

Dnes jsme měli první krásný teplý slunečný den, ani nefouklo, takže Fidel u mostu zahlásil, že se jedná o dobrou dron free zónu a už letěl do vzduchu. Snad ta videa někdy uvidíme a zveřejníme.

K mostu vede nově postavená pěší cesta, kterou zde v loňském roce zafinancovala EU. Nějak si nejsme jisti, proč vlastně investujeme finance do země, která není členem, pouze čekatelem na členství. Neříkáme, že je to špatně, ale neměli by si to spíš Albánci zainvestovat sami z příjmů z turismu?

Tepelene jsme projeli při hledání benzínky a sámošky po nádvoří starého hradu, a pak vlítli do zatáček silnice SH75, kterými jsme projížděli před čtyřmi dny cestou do Gjirokasteru. Opět obdivujeme široké koryto řeky, ve kterém teče oproti šířce jen úzký potok. Má blankytně modrou barvu, teče dost rychle a láká okolojedoucí zidanisty ke smočení. Naneštěstí je dost hluboko pod silnicí.

Po asi 30 kilometrech za vesnicí Piskove odbočujeme do hor. Máme totiž mírný offroadový deficit. Tuhle cestu jsme plánovali už doma a měla by vést přes hory, louky a řeky do města Corovode. Prvních 7 km je celkem příjemná šotolina, co nás překvapí ve zbývajících 20 km se dozvíme až zítra.

Našli jsme fajn cigánplatz hned u cesty, čumil čumí střídavě na nás a do ohně. Pivo máme, jediné, co nás neskutečně štve jsou prasata. A teď opravdu nemluvíme o těch zvířatech, předem se tak omlouváme, kdyby to nějaké prase někdy v budoucnu četlo. Místními prasaty jsou obyvatelé této země, kteří jsou schopni ze srázu do potoka shodit kromě odpadků i několik plastových pytlů plných ostatků zřejmě ovcí. Smrdí to tady na celé údolí. Bohužel jsme to necítili před vycigáněním, protože vítr vál jiným směrem.

Toulaví psi už se ale o pytle a zbytky ovcí starají. Snad ty pytle rozkoušou rychle, aby se o zbytek postarala příroda. My se v tom potoce radši koupat nebudeme.

“I kdyby teď z minuty na minutu všichni balkánští obyvatelé přestali dělat bordel v přírodě, obřadně usmrcovat ovce a házet je v plastových pytlích do potoků, trvalo by stovky let, než by se o to příroda postarala”, okomentoval situaci Jimbo.

Létajíci rubrika Albánské mosty se dnes rozrostla o akvamost a jako bonus přidáváme další zajímavý, focený cestou k cigánplatzu. Fidel se na něm chtěl vyfotit, ale nestalo se to.

Stav: 133 390 km

Najeto: 232 km

Spotřeba: 5 L / 100 km

Slovíčkem pro dnešní den se stává “kalbje”, tedy hniloba.

Technické okénko necháme ještě zavřené.

Včerejší večer se nakonec vyvinul úplně jinak, než jsme předpokládali, to už je takový náš kolorit. Okolo 14:00 totiž přišel déšť a s ním první pivo. V baru, vedle kterého stály zidany, totiž měli točený Budvar. Ne že bychom byli fanoušky této značky, ale proběhla rychlá diskuse o tom, jestli někam ještě pojedeme s negativním výsledkem. A dopadlo to jako vždycky, najednou ve dvě ráno sedíme nad flaškou čumila v živé diskusi se dvěma albánci – barmany. Probrali jsme úplně všechno, jen si z toho dnes moc nepamatujeme. Tak to příště probereme znova.

V plánu bylo spaní na pláži na lehátkách od baru. Měli jsme to i povolené, ale jen co jsme si lehli, začlo pršet. Tak jsme se přesunuli pod střechu baru a pěkně po zidansku se tam vycigánili. Pírko si postavil postel, Fidel si spojil dvě křesla a lehl si na ně a Jimbo si rovnou přitáhl matraci z jednoho plážového lehátka.

Náš nový kámoš barman měl mít od 8 ráno službu, ale pochopitelně tam po čumilově čumění přišel trochu později, takže první albánec, co do baru přišel, byl asi dost překvapen. Ale v pohodě si sednul ke stolu a počkal až se vzbudíme.

Ke vstávání jsme byli donuceni hudbou už okolo 7 ranní. Tak jsme s velkým sebezapřením nacigánili zidany a vyrazili přes Llogarský průsmyk do Vlore.

Ve Vlore má totiž svůj servis šikovný svářeč, co umí svářet hliníkové domky na startérech a Jimbovi ještě dluží účtenku na 100 EUR za práci.

Najít to místo nebyl problém. V malé dvouzvedákové dílně se váli asi 200 motorů ze všeho, co projelo kolem. Na jednom zvedáku je dodávka, na druhém audina, před dodávkou stojí jedno auto, před audinou druhé. Okolo běhá asi 6 albánců a střídavě pracuje na všem zároveň.

Ten “náš” albánec právě vyndavá z audiny sedačku a vysává naftu přes plovák. Jimbo jej vyrušil od práce, aby získal účtenku. Rovnou při předání ho poprosil, zda by se nemohl kouknout i na ohnutý stojánek, srovnat jej, flexou říznout a nějak ho vyztužit. Maestro uznale pokýval hlavou a jal se práce.

Stojánek byl rozříznut, do něj vložen šroub, a zase svařen k sobě. Tentokrát rovně, což se neukázalo být správně. Druhý pokus už jsme se zamysleli více, takže Jimbův zidan už má zase boční stojan, dokonce rovně, takže už neleží, ale stojí!

V průběhu opravy neustále kontrolujeme polohu nového startéru. Fidelova ségra totiž sehnala airtag, který dal Willy do krabice ke startéru, takže jsme v reálném čase mohli sledovat, jak se k nám mílovými kroky blíží.

Do Durresu už to bylo jen 100 km po dálnici, po ubytování v bezvadném apartmánu Mabel Rooms za celých 600 kč za všechny za noc už jen čekáme, až se ozve kurýr se zásilkou, že je připravena k předání. Čas jsme si ukrátili pizzou a Jimbo se nechal od místního barbera přistříhnout na albánce.

V 19:30 přišla pozitivní zpráva, že zásilka je na místě. Náš hodný kurýr Martin má zde v Durresu byt, před kterým jsme se s ním setkali. Mnohokát jsme mu poděkovali a předali samolepku. Už od Willyho dostal flašku čumila na přilepšenou.

Srovnejme si časy: včera v 10:00 Jimbo poprvé mluvil s Martinem, který přislíbil dovoz. Rozjelo se kolečko shánění startéru a někoho, kdo jej předá Martinovi na jeho trase. To vše se stihlo včetně nákupu airtagu, čumilů a vyřešení dalších organizační věcí, načež zásilka dorazila z Prahy, přes Hradec Králové, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko a Černou horu do Durresu v rekordním čase 33 hodin a 30 minut od začátku řešení nákupu a transportu. Založíme vlastní mezinárodní špedici?

“Když už vám tam něco jede, máte dost čumila?”, ptal se velmi správně Willy před tím, než vyrazil do Hradce. “Čumila není nikdy dost”, zněla odpověď, takže nám ke startéru přibalil dalsí zásobu.

S Martinem a jeho dalšími kamarády jsme zašli na točenou Plzeň, kterou tu má v jedné restauraci čechoalbánec, shodou okolností také zidanista s BMW. Krátce jsme poklábosili, pozvali Martina na pivo a odebrali se na ubikace. Pořád nám není ze včerejška moc dobře, to asi ten Budvar.

Zde je třeba říci, že s Martinem jsme se seznámili díky jeho paní, která reagovala na Jimbův příspěvek s voláním o pomoc ve facebookové skupině Český, Slovenský a Polský turista objevuje Albánii (https://www.facebook.com/groups/1894921457392028/). Tyhle skupiny bývají obvykle plné různého balastu s minimem použitelných informací. Občas se však síla internetu projeví tak, jako nám. Prosba o pomoc byla nahrána i do několika dalších skupin, celkem sdílena desítkami lidí, většina komentářů byla k věci a lidé nabízeli svou nezištnou pomoc. Nevídaný úkaz na českém internetu. Tímto ještě jednou Martinovi děkujeme a sdílíme zde i jeho stránku Češi v Durres (https://www.facebook.com/groups/1026582811586567/), snad mu udělá reklama v médiu celosvětového měřítka radost.

Zítra vyměníme startér a vydáme se zpět na plánovanou trasu do Tepelene. Možná bude i trochu offroadku a snad budeme zase cigánit u ohně. Ubytek už máme celkem dost.

Stav tachometru: 133 158

Najeto: 192 km

Spotřeba: 5,6 L / 100 km

Slovem pro dnešní den je i název zideníčku, tedy gazuar. Znamená to na zdraví a naučili nás to včera barmani v Dhermi, gazuarů proběhlo opravdu dost.

Technické okénko opět vynecháme, v posledních dnech toho bylo až až.

Hned z rána jsme začali volat o pomo na všechny strany. Europ Asistance se dle očekávání vůbec neozvala. Díky naší píli snad polovina České republiky a celá Albánie začala shánět startér. Všechny albánské kontakty se snažily, ale bohužel žádný startér v Albánii nenašly. Shánění a telefonování přerušil výpadek elektřiny a tím i internetu. Samozřejmě zrovna v nejméně vhodnou chvíli. Bungalow měl check-out v 11:00, takže jsme si přesunuli naše věci před vchod na ulici k zidanům a jako správní cigáni si postavili židličky. V průběhu hypnózy telefonů o trošku 5G signálu jsme s napětím očekávali příjezd Reného a jeho německé party. Snad by to tím tekutým kovem mohlo jít spojit.

Spojit to šlo, bez zátěže to fungovalo, ale dle očekávání to nevydrželo ani jedno otočení ozubeným kolem. Takže zase startér ven.

“Za pokus to stálo”, okomentoval to René s omluvou, že nepomohl. Nevadí.

Jedno GS už jsme ale dnes opravili. Akorát to nebylo žádné z našich. Když většina německých turistů odjela, jednomu to nešlo. Ztratil totiž šroubek z bočního stojanu, ještě před odjezdem to opravili, ale blbě, takže mu zidan (BMW R1200GS) chcípal při zařazení rychlosti se sklopeným stojánkem. S vidinou vrácení službičky se Jimbo urychleně dostavil a provedl opět běžnou údržbu věci, která běžně údržbu nepotřebuje. Snímač otevřeného stojánku byl usazen na správné místo, přidána podložka z vlastních zdrojů, protože jejich nový šroubek byl moc dlouhý, a i zbytek němců mohl vyrazit.

V průběhu lepení startéru se Jimbovi podařilo díky síle Facebooku domluvit chlápka, který dnes večer vyráží z Hradce Králové do Durresu. Měl by tam být zítra večer. Durres je od nás vzdálen asi 200 km přes Llogarský průsmyk a po dálnici. Je to sice cesta skoro na celý den, ale pořád lepší než tisíce kilometrů domů. Štěstí v neštěstí!

A teď ještě sehnat nový startér někde v ČR a přemluvit někoho, aby jej večer dovezl na trasu Hradec-Jihlava-Znojmo a předal hodnému Hradečákovi. Opět zaměstnáváme polovinu republiky ve shánění. V Brně měl být skladem, ale zrovna minulý týden jej prodali. Nový je sice objednaný, ale bude tam až zítra ráno. To je pozdě. Kamarád Aleš se také snažil, a zadařilo se! Okolo 16:00 by měl mít nový startér v ruce. A teď kdo ho tam odveze? “Willy mi dluží službičku”, povídá Fidel a už vytáčí jeho číslo. Willy je dobrý člověk, bez skrupulí souhlasil a začal shánět vozidlo, které by ho přiblížilo i s novým startérem do Hradce.

Jimbo se také ještě před příjezdem Reného dovolal na pojišťovnu, aby se poptal, jak je na tom řešení události. Chlápek na druhé straně mu sdělil, že zidan vidí pojištěný, ale žádný případ k němu otevřen není. Paní z včerejšího telefonátu se na to zřejmě slušně řečeno úplně vysrala. Tak zaevidoval nový případ s tím, že se ozvou s řešením. Ve 12:59 přišla zpráva:

Dobry den,

asistencni sluzba u Vas bude za cca 45-60min.

S pozdravem

EA

Ve 14:45 Jimbo opět volal na pojišťovnu, kde teda jsou. “Budou tam asi za 20 minut”, zněla odpověď v asi pátém telefonátu. Díkybohu za VOIP appku v Jimbově telefonu, jinak by se za všechny ty hovory nedoplatil, minuta volání je tu za 40 kč, což by dělalo tak 2000 kč. V průběhu telefonátu, zrovna, když se strhla bouřka a pořádná průtrž mračen, tu projelo auto s belgickou spztkou a vlekem na zidany.

To bude on! A byl.

Že nebude umět Anglicky jsme čekali, ale komunikace byla složitá i přes překladač. Vytušili jsme, že si startér vezme a někde zavaří. Výměna telefonních čísel byla trochu porod, ale nakonec odjíždí. Po chvíli se vrací s tím, že si potřebuje vyfotit Jimbův zidan na tom vozíku jakože ho odváží. Je nám naprosto jasné, proč to potřebuje, ale moc se nám to nelíbí. Nechceme přijít o jedinou možnost případného odtahu na pojišťovnu do Tirany. S pomocí místních barmanů z beachbaru se nám podaří jej přesvědčit, že si zidan vyfotí až přiveze zpátky opravený startér. Na otázku kdy přijede, kterou dostal skrze překladač, jen pokrčil rameny, tak byla otázka upřesněna na “Dnes?”, pokrčil trochu jinak jakože snad jo. Tak uvidíme.

Světe div se, albánec přijel asi v 19:30! A přivezl svařený startér! Jimbo jej ihned namontoval a zidan 4x po sobě nastartoval. Tak to vypadá, že snad zítra dojedeme do Durresu, kde vyzvedneme nový od hodného hradečáka.

Albánec přivezl svařený startér, ten fungoval, takže chtěl zaplatit jeho opravu. Cesta je prý hrazena pojišťovnou. Proběhlo několik volání na pojišťovnu se základním dotazem, zda to máme platit, nebo jak to vlastně funguje. Máme dvě zjištění. Od Generali české pojišťovny máme havarijní pojištění s maximálním krytím asistence a cenou motocyklu s nějakou spoluúčastí. Po sjednání pojištění Generali pošle pojištěnci zprávu ve znění:

Dobry den, ulozte si prosim cislo Generali Ceske pojistovny +420 241 114 114 a v pripade dopravni nehody nam ihned zavolejte. Postarame se o Vas! Vase GCP

Co však zapomene zmínit je, že pokud voláte po 19. hodině, tedy mimo pracovní dobu, není možné se spojit s operátorem. Automat odpoví, že je máte kontaktovat v pracovní době. My naštěstí nejsme v obrovském problému, ale kdyby došlo k dopravní nehodě, kdy by byl zidan nepojízdný a potřeboval by zaplacenou 24/7 asistenci, nevíme, co bychom dělali.

Druhé zjištění je ohledně Europ assistance, kterou si Generali česká pojišťovna najímá jako asistenční službu. Pokud klient volá mimo pracovní dobu, sice se dovolá reálnému člověku, ten však není schopen se ani podívat na aktivní případ, případně jej uzavřít. Vlastně člověku neřekne ani nezařídí vůbec nic. Opet nevíme, co by se stalo, kdybychom jejich asistenci potřebovali třeba ve 2 ráno. To bude zřejmě i důvodem, proč paní, které se Jimbo včera dovolal, nic neudělala. Zřejmě ani nemohla.

Na konec je třeba ale zmínit jednu velmi důležitou a pozitivní věc. Asi bychom nějakým způsobem byli schopni si pomoci sami a sehnat člověka, který by startér zavařil, ale bez pojištění by to bylo významně složitější. Možná, že by to bylo levnější, ale obnášelo by to ježdění a hledání někoho, kdo by byl ochoten a schopen svařit hliník. To tady jednoduché nebude, takže možná ani ta cena by nešla o moc níž. Přes všechny peripetie se rozhodně vyplatí mít přítele na telefonu, alespoň tedy v pracovní dobu, který je ochoten řešit problém. A pořád má člověk zadní vrátka v podobě odtahu a repatriace jak zidanu, tak zidanisty do domoviny. A to se vyplatí!

Zároveň bychom tu chtěli vyjádřit bianco poděkování všem, se kterými jsme dnes mluvili, ať už nám byli nebo nebyli schopni pomoci. Všichni jste se snažili, a to se cení! Můžeme vyzdvihnout obětavost našich kamarádů Aleše, za okamžité sehnání nového startéru, Willyho za reorganizaci svých plánů a dovoz startéru do Hradce, Dona Magnetona za okamžité řešení a shánění všeho co bylo třeba, nespočtu albánců i čechů za vstřícnost a pochopení. Předem děkujeme panu Hradečákovi, jehož jméno nám zatím bylo skryto, avšak víme, že startér už je na cestě do Albánie. V neposlední řadě bych za sebe, jakožto kriegsberichtera, chtěl poděkovat mým dvěma spolucestovatelům, že mě v tom nenechali a obětavě řešili můj problém jako svůj vlastní. Příště tady pro ně budu já, tak to u nás prostě chodí.

Dobrá zpráva je, že jsme všichni pojízdní, horší zpáva je, že jsme nikam nejeli. Ale to nevadí, zítra se vydáme směr Durres, kde vyzvedneme a namontujeme nový startér a dál budeme s mírným zpožděním pokračovat v naší cestě.

Jsme češi, nikdy se nevzdáme!

Po celou dobu čekání na opravu startéru se straaašně nudíme, je to obrovská otrava, no posuďte sami, jak je to hrozné.

Stav tachometru stále stejný.

Najeto 0 km (až na startér, který se trochu projel).

Spotřeba 0 (piva nejsou zahrnuta).

Willyho cestovní okénko aneb cesta tam a zase zpátky, kterou zveřejňujeme v originálním znění bez redakčních úprav.

Dnes jsem byl pracovně vyslán do Pardubic, užít si slunného dne na stavbě. Najednou volá Fidel, že by potřebovali službičku. Čekal jsem nabídku, kterou by šlo vesele odmítnout. A taky přišla – dovézt nový startér na Jimbova zidana večer do Hradce, odkud vyjíždí neznámý pán do Albánie. Jakožto dobrý kamarád jsem rychle přemýšlel, jak se z toho vykecat, ale bohužel, pro Jimba bohudík, jsem sehnal kočár, kterým jsem se mohl podruhé během jednoho dne vydat znovu na východ.

Startér jsem vyzvedl od Aleše a v podvečerních hodinách jsem ho předal sympatickému pánovi spolu s jedním čumilem za ochotu. Samozřejmě jsem přibalil 2 čumily pro zidanisty, aby jim to lépe mazalo.

Sumasumárum necelých 6 hodin na hradecké dálnici a z toho 4 hodiny sluníčko přímo do xichtu. I D E Á L.

Stav tachometru 109 769 km

Ujeto 267 km

Spotřeba 6.3 l/100km

(služební cesta není započítána)

Slovem pro dnešní den se stává Ndihmë, tedy pomo.